KOMENTÁŘ: Deset let po Czech Teku - Josef Koukal

Problematický policejní zásah patřil k největším aférám Paroubkovy éry a různé interpretace z něj učinily politický klacek, jímž se strany tloukly po hlavách až do voleb v roce 2006 (než téma přebila Kubiceho zpráva).

Není divu. Proti tančícím technařům policie zasáhla vodními děly a slzným plynem, zablokovala dálnici, na místě zůstali zranění – to vše údajně kvůli ochraně práv majitelů okolních pozemků. Vyšetřování policejního zásahu, který vyšel na zhruba 30 miliónů korun, vyšumělo do ztracena, vše bylo oficiálně v pořádku. Několik technařů bylo později obviněno z různých přečinů, jeden dostal podmínku.

Že se děje cosi nekalého, lze dovodit už z toho, když si aktéři – v tomto případě politické strany – začnou prohazovat role.

To je mimochodem oblíbený výrazový prostředek absurdního dramatu. Na důkaz, jak vratký význam mají lidská slova a jejich významy, autoři s oblibou nechají stejné repliky odříkat různé postavy.

Na zásahu k Czech Teku se to hezky projevilo.

Tváří v tvář skandálu se tehdejší Paroubkova sociální demokracie proměnila v ochránkyni vlastnických práv majitelů okolních polností, zatímco druhdy konzervativní ODS plédovala za práva novodobých hipíků.

Bez ohledu na to, že její čestný předseda Václav Klaus ve stejné době označoval za atribut levičáctví i batůžek a plastovou lahev s vodou.

Stalo se z toho politické divadlo.

Tendence demonstrovat silnou ruku nebyla v dobách její slávy ODS o nic vzdálenější než Paroubkovi. A zásah na Czech Teku byl excesem, kterého by se stejně snadno mohla dopustit kterákoli vládnoucí strana, resp. policejní složky pod vedením jakéhokoli ministra.

Byl to test profesionality, při němž tehdejší vedení české policie pohořelo. Pro bývalého disidenta a tehdejšího ministra vnitra Františka Bublana to musela být situace dvojnásob trapná.

Lze ale připustit, že podobnou zkušeností by policie dříve či později stejně prošla.

Byla to pro ni škola podobně jako zásahy při protestech proti pražské konferenci Mezinárodního měnového fondu v roce 2000 nebo summitu NATO o dva roky později.

Na jedničku to nebylo nikdy, ale zásah na Czech Teku byl na reparát.

Při hudební akci se srovnatelný exces nestal. Nehledě na to, jaké reminiscence vodní děla v této zemi stále vyvolávají.

Různé nepokoje, zejména pokud šlo o soužití obyvatel ve vyloučených lokalitách nebo šarvátky extremistů, řešila v posledních letech policie s podstatně větším úspěchem.

Posledních několik let patřilo k těm klidnějším, ovšem hrotící se situace kolem přílivu jižních uprchlíků do Evropy může snadno postavit policejní složky před nové výzvy.

Protesty, zjitřené nálady, pokusy populistů využít situace – to jsou stále reálnější problémy dneška.

Nezbývá než věřit, že se policie ze zpackaných zásahů typu Czech Tek poučila a je dnes alespoň trochu připravenější.

Jak známo, nazveme-li každý svůj nezdar zkušeností, bude jeho tíha rázem poloviční.