Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Demonstrace za Palestinu? „Starý dobrý“ antisemitismus – Alex Švamberk

Záhy po nepopsatelně brutálním útoku teroristů z Hamásu na izraelské civilisty jsme mohli vidět záběry, jak je radostně slaví obyvatelé arabských metropolí. Podobné obrazy však bylo možné vidět i v západoevropských městech včetně Londýna, Paříže či Berlína. A nebyla to jen ulice.

Foto: Novinky

Alex Švamberk

Článek

Poté, co následovala pochopitelná opověď Izraele, se ani ne den po útoku konala v New Yorku demonstrace Všichni pro Palestinu, které se účastnily tři radikální demokratické poslankyně Alexandria Ocasio-Cortezová, Rashida Tlaibová a Cori Bushová a jejich kolega Jamaal Bowman.

Demokraté sice tuto skupinu známou jako squad zkritizovali, ta však ze svých názorů neustoupila.

Minulou středu hlasovala zmíněná čtveřice spolu s dalšími členkami Ilhan Omarovou a Summer Leeovou proti sněmovní rezoluci odsuzující teroristické útoky Hamásu a uznávající právo Izraele se bránit.

Úspěch Hamásu. I západní média přebírají jeho pohled a dělají z útočníka oběť

Hlas na poušti

Vědět o sobě dávají i američtí studenti. Krátce po útoku se někteří studenti na Harvardu podepsali pod prohlášení: „Přičítáme plnou zodpovědnost za vzniklé násilí izraelskému režimu.“

Minulé úterý zase někdo na budovy koleje Univerzity George Washingtona promítal hesla „Sláva našim mučedníkům“ a „Skončeme okamžitě se sionistickou genocidou“, což odsoudil i Bílý dům.

Ten varoval před nárůstem toxické antisemitské rétoriky s extrémně znepokojivými protižidovskými vyjádřeními na univerzitách: „Během minulého týdne jsme v univerzitních kampusech viděli protesty a prohlášení vyzývající ke zničení státu Izrael a genocidě židovského národa.“

Někteří židovští studenti se dokonce museli zabarikádovat uvnitř budov nebo místností.

Předsedkyně studentské advokátní komory na právnické fakultě Newyorské univerzity vyjádřila „neochvějnou a absolutní solidaritu s Palestinci v jejich odporu proti útlaku směřujícímu k osvobození a sebeurčení“. Za obrovské ztráty na životech podle ní nese plnou odpovědnost Izrael.

V Kanadě zase začátkem týdne zastánci Palestinců obsadili 17 vládních kanceláří.

Počet obětí náletů na palestinské straně není malý a nikdo se z něj neraduje. Ovšem nelze zapomínat, že na začátku stál bezohledný teroristický útok, při kterém se v duchu pogromů vyvražďovali civilisté.

Konflikt v Palestině není černobílý, vleče se dekády, má složité pozadí, ale takových je na světě více. O svá práva marně bojují v Barmě Kareni a Rohingové nebo na Blízkém východě Kurdové.

Greta Thunbergová nedává na sociální sítě svou fotku s ujgurskou vlajkou či vlajkou arménské náhorněkarabšské republiky Arcach. V těchto případech žádné podobné protesty nevidíme.

Nevidíme je, ani když jde o úmrtí dívek v Íránu po zásahu náboženské policie kvůli tomu, že neměly správně nasazený hidžáb. V případě Palestinců však planou vášně.

Po důvodu není potřeba dlouho pátrat – je jím starý známý antisemitismus, kterým je část arabské a vlastně celá muslimská populace prostoupená (slovo antisemitismus historicky vyjadřuje odpor k Židům, proto jsou i Arabové označování za antisemity, byť jsou sami Semité  viz infobox, pozn. red.).

Antisemitismus je negativní postoj, až nenávist vůči Židům či židovské víře (judaismu). Původ slova sahá do 19. století, poprvé jej nejspíše použil v roce 1860 židovský učenec Moritz Steinschneider ve slovním spojení antisemitské předsudky v souvislosti s myšlenkami francouzského filozofa Ernesta Renana o nadřazenosti árijské rasy nad semitskou.

Později se termín objevoval v německé nacionalistické literatuře a byl namířen výhradně proti lidem židovského původu či vyznání, ačkoliv zdánlivě odkazuje na Semity obecně. Termín Semité (odvozen od biblického Šéma) je označení pro národy hovořící semitským jazykem, tedy například hebrejsky či arabsky. Vzhledem k historickému vývoji pojmu antisemitismus, který se od počátku vztahoval výlučně k Židům, tak mohou být paradoxně za antisemity označeni i Arabové, byť jsou sami Semité.

A antisemitismus vždy ústil v pogromy, o jaký se o víkendu pokusili na letišti v dagestánské Machačkale místní mladíci. I mluvčí americké národní bezpečnostní rady toto původně ruské slovo použil.

U arabského antisemitismu nelze zapomínat, že za druhé světové války Arabové vzhlíželi k nacistickému Německu, viděli v něm sílu, která by je mohla zbavit anglické nadvlády.

V rozhlase třetí říše mluvíval velký muftí jeruzalémský Amín al-Husajní a arabským dětem se dokonce dávalo jméno Hitler. Je však otázka, zda bývalý vrchní velitel egyptské armády Muhammad Tantaví měl opravdu jako jedno ze jmen Führerovo příjmení.

Když Greta Thunbergová smazala fotografii s palestinskou vlajkou, uvedla, že nevěděla, že chobotnice a houba jsou symboly antisemitismu. Možná měla místo stávkování za klima chodit do školy, i když při pohledu na americké univerzity vlastně nevím, jestli by jí to k něčemu bylo.

Ztratily svůj étos v rámci snahy nabízet pluralitu názorů, ukazovat, že není jen jeden pohled reprezentující západní křesťanskou kulturu, že těch pohledů je více a každý má svou pravdu.

To však vedlo až k sebemrskačskému popírání vlastní historie a vlastních demokratických idejí a nakonec k rozvolnění hranice mezi dobrem a zlem.

Ani vlastní pravda a nárok na samostatný palestinský stát neospravedlňují antisemitismus, pogromy a teroristické útoky, jejichž cílem je vyvraždit Židy a zničit Stát Izrael.

Bojuje o svou existenci, stejně jako o ni bojovala západní Evropa a SSSR s nacisty, přičemž v třetí říši umíraly při bombardování a ostřelování statisíce německých civilistů a nikoho ani nenapadlo za ně demonstrovat.

Výběr článků

Načítám