Článek
Normální útočník nebyl. Bral drogy a trpěl vážnou duševní poruchou. Ale to by nemělo zakrýt motiv, proč zaútočil. S kladivem v ruce se podle vyjádření napadeného ptal: Kde je Nancy (Pelosiová)? A s kladivem v ruce si asi nechtěl jen popovídat s předsedkyní americké Sněmovny reprezentantů o nudismu, který vyznával.
Netrpěl jen náboženskými bludy a velikášstvím, ale věřil spikleneckým teoriím včetně té, která je označována jako QAnon. Podle ní svět ovládá síť pedofilních uctívačů satana a elity se snaží zneužít pandemie k ovládnutí mas a upevnění své moci. A lidem píchají vakcínu, která je zabíjí.
Také se domníval, že před dvěma lety bylo ukradeno volební vítězství Donaldu Trumpovi, což bývalý americký prezident tvrdí dosud. Trumpovy výroky bohužel vzaly vážně tisíce lidí, kteří neváhali v lednu loňského roku zaútočit na sídlo Kongresu, zatímco dosluhující hlava státu, která je svolala, se na to dívala. Dav chtěl lynčovat právě Nancy Pelosiovou…
Nebudu vinit Trumpa, že chtěl zabít Pelosiovou, i když nepochybuji, že by si někdy přál její smrt. Je to totiž tvrdá oponentka. Neuvědomil si však, jak nebezpečné je zmanipulovat dav, ukázat mu obraz nepřítele a poštvat ho na něj. Ono je vždycky snazší spojit lidi proti nějakému nepříteli než k nějakému programu, protože každý si přeje něco jiného.
Ale nasměrovat vztek proti washingtonské bažině, hluboce zakořeněným státním strukturám, muslimům a vůbec všem vetřelcům lze lehce. Pokud se nepřítel vykreslí jako ztělesněné zlo, je zaděláno na tragédii.
Ve Spojených státech emoce rostou před listopadovými volbami do Kongresu, které ukážou, jestli si demokraté udrží většinu ve Sněmovně, nebo ji ztratí, a Biden už tak nebude moci prosazovat svou politiku.
USA však nejsou jedinou zemí, kde politika štěpí zemi. Když se ukázalo, že v Brazílii vyhrál druhé kolo prezidentských voleb Luiz Inácio Lula da Silva, někteří příznivci ultrapravicového Jaira Bolsonara označili volby nejen za zmanipulované, ale rovnou vyzvali k zásahu armády.
Volali po puči, protože nevěří v demokracii, jako v ní nevěřili Trumpovi zastánci táhnoucí na Kongres.
Ani jedno ovšem nemá s demokracií nic společného, jde o pokus o prachsprostý převrat, snahu získat či udržet moc silou, když se nepodařilo přesvědčit dost voličů. A za to nemohou provládní média ani státní orgány, ale to, že jejich ideje neoslovily více lidí.
Spojené státy i Brazílie jsou daleko, rozdělená však je i naše společnost. Stačí si vzpomenout na střety provázející letní mítinky Andreje Babiše. Je dobře, že kandidát ANO na prezidenta slíbil slušnou kampaň, ale je otázkou, jestli se toho bude držet.
Je potěšující, že lidé mají zájem o politiku, že chodí na politické akce, nejsou lhostejní, ale vše musí mít své meze. Pokud se budou dohadovat pořadatelé páteční demonstrace proti vládě s nedělními té proti strachu, komu přišlo na akci víc lidí, je to v pohodě.
Horší je, kdyby se do sebe pustili, jako to dělají chuligáni různých fotbalových klubů. To je samozřejmě směšné, protože je jedno, jestli bude mít titul Slavia nebo Plzeň, bavit se o Spartě a Baníku letos nemá cenu.
Sice není jedno, jaký povedeme život, ale ani to neopravňuje k rozdmýchávání vášní a vyvolávání strachů. Mluvit k aplaudujícímu davu je opojné, řečník se snadno nechá strhnout, ale je nutné docenit dopad vlastních slov, když se vyslyší atavistické volání po nepříteli, ať už je to baníkovec, keťas, nosatý žid, tlustý kapitalista s cylindrem, ukrajinský běženec, nebo politický protivník.
Stačí si vzpomenout na pomýleného důchodce Jaromíra Baldu, který pokácel stromy na železniční trať na Mladoboleslavsku, aby do nich narazil vlak a konečně se začalo něco dělat s muslimskými migranty, na které se čin snažil svalit.
Stal se obětí strachu a politicky motivovaného, přefouklého tažení proti muslimským imigrantům, kteří o pobyt v ČR žádný zájem neměli. A pokud se už podobné kampaně rozjedou, je nutné je zavčas korigovat a uvádět sdělení na pravou míru, kde to jen jde.