Článek
Tedy ve světě, v němž se už teď částečně otevřely hranice, v celé Evropě se mohutně rozvolňuje, očkování i testy na koronavirus jsou běžně dostupné a státy uzavírají dvoustranné dohody o uznávání jimi vydaných certifikátů jako na běžícím páse. Příklad je nasnadě. Česká republika umožní občanům očkovaných v unijních státech a Srbsku vstup do země a pobyt bez problémů po 22 dnech od podání vakcíny proti koronaviru.
Vzhledem k tomu, jakými látkami se očkuje, platí to pro vakcíny značek Pfizer/BioNTech, AstraZeneca, Moderna, Johnson & Johnson, ale také pro Sputnik V a vakcíny čínské, které se podávají například v Maďarsku nebo v Srbsku. Vzájemné uznávání certifikátů jednotlivými vládami značí, že se suveréni mezinárodních vztahů navzájem berou vážně jako svrchované státy, které jsou schopné vydat normální certifikát.
Argumenty, že se může podvádět, jsou platné, ale jak správně poznamenal ministr zdravotnictví Vojtěch, podvádět se dá se vším. Mnohem snazší a méně riskantní ovšem jistě je pořídit si potvrzení originální. Podezřívat občany, neřkuli jiné vlády, že automaticky a většinově budou šidit, mluví více o těch, kdo to říkají, než o těch, kteří jsou podezřívaní bez uplatnění presumpce neviny. Jestliže Česká republika je schopná uznávat už první dávku, stačí jen žádat reciprocitu.
Jinými slovy řečeno, systém se zabíhá. Když se něco zabíhá, je riskantní to najednou měnit. A to je případ takzvaných covid pasů neboli digitálních covid certifikátů neboli digitálních zelených certifikátů. Covid pas je totiž název neoficiální, který se nelíbil unijním institucím podporovaným členskými státy, neboť je to prý zmatený název pletoucí se s klasickým pasem. Už tento odstavec naznačuje, do čeho se to zase řítíme.
I v České republice se počítá s tím, že od 1. července se bude uznávat jen unijní nápad, na nějž se vynaložilo nemálo energie, politického kapitálu a hlavně peněz. Problém ovšem je, že prvního července už je pozdě. Ve chvíli, kdy si jednotlivé evropské státy snaží navzájem vycházet vstříc a dát chaosu určitý řád, bude se zase přepřahat. Přitom je zřejmé, že by se už jen dané peníze daly využité lépe. Například coby investice do zdravotnictví, aby se rychleji udělaly vyšetření a operace odložené kvůli koronavirovým restrikcím.
Navíc pojetí, že to bude jen pro EU a přidružené státy, odstrkuje státy západního Balkánu, které jsou podle Bruselu zahraničně politická priorita unie stejně tak jako státy neunijní na východě Evropy. Rychlejší by tedy bylo se navzájem dohodnout, sjednotit si uznávání a klid po pěšině. Přes Evropu se už teď dá cestovat díky vyhlášce o průjezdu, neboli tranzitu. Následně se lidé řídí pravidly cílové země.
Dobrého je pomálu, takže k očividným problémům, které číhají za rohem, můžeme přidat, že za prvé se do návrhu covid pasu nepodařilo prosadit testy zdarma, za druhé byla přiznaná velká pravomoc členským státům, které si ve finále mohou upravit požadavky na karanténu po příjezdu nebo testy a restrikce podle sebe, stačí říct magickou formuli „zhoršená situace“.
Dobré snad je jen to, že se vůbec unie na něčem dokázala domluvit. Člověk ale musí být její neochvějný a bezpodmínečný zastánce, aby odvrácenou stranu celého dobrodružství nevnímal a vše viděl jen růžovými brýlemi. V reálném světě tedy spíše může zaznít díky za nic a další zmatek na dvě věci.