Článek
Po kritice v době tzv. obrodného procesu zakotvil místo v kriminálu ve Výzkumném ústavu kriminologickém při Generální prokuratuře. Jeho zločinecká minulost byla ale dobře známa, od roku 1968 dokonce i z tisku.
Že byla profesorka Helena Válková, uznávaná odbornice na trestní právo a bývalá ministryně spravedlnosti za Babišovo ANO členkou KSČ, lze v jejím životopise považovat za kaňku. Že se ale v 70. letech stala spoluautorkou odborného textu s ikonou justiční zvůle, přejít tak snadno nelze. Dokonce i s ohledem na mládí nebo údajný nedostatek informací. Kdyby se Válková ve zralém věku nevrhla na politiku, patrně by jí minulost skutečně nikdo nevyčetl. Její dnešní údiv není na místě a výmluvy, že nevěděla, kdo je Urválek, jsou nevhodné.
Válková je zmocněnkyní vlády pro lidská práva a kandidátkou na ombudsmanku. Pro výkon obou těchto funkcí je nové odhalení starých poklesků v podstatě diskvalifikační. Obě totiž vedle odborných vyžadují také osobnostní kvality. Plátno pro obraz ombudsmana doposud štětcovali Otakar Motejl a Anna Šabatová. Jak by se teď na něm Válková vyjímala?
Pokud odmítá akceptovat prekérnost své situace a kandidaturu sama stáhnout, je to známka, že se nejen v mládí, ale trvale potýká s porouchaným hodnotovým kompasem. Napravovat dávný lapsus žalobami? Bude to vypadat, že si musela prestižní funkci vysoudit.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Nominaci by měl ještě zvážit prezident Miloš Zeman, jehož ministr spravedlnosti a někdejší obhájce disidentů Motejl nasadil úřadu veřejného ochránce práv laťku.