KOMENTÁŘ: Co nabídneme Rusku? – Alex Švamberk

Bylo by krásné, kdyby kvůli napadení Ukrajiny Vladimir Putin a další ruští představitelé stanuli před soudem v Haagu, když už na něj vydal Mezinárodní trestní soud zatykač. Za současné situace to však není reálné, mohl by být jedině důsledkem bezpodmínečné kapitulace Ruska, kdy by na Rudém náměstí defilovaly tanky Leopard. O něčem takovém se může snít, ale pokud by byla ohrožena Moskva nebo Petrohrad, pak by Rusko s velkou pravděpodobností nasadilo své jaderné síly, přesně jak to má napsané ve své vojenské doktríně. To si rozhodně přát nelze.

Zatím se tvrdě bojuje na území Ukrajiny. Rusko dál vrhá proti pozicím obránců další a další jednotky bez ohledu na ztráty přesně podle známého prohlášení „nas mnogo“. Doufá, že Ukrajince vyčerpá, protože má více techniky, munice i větší lidské zdroje.

V současné době však Rusko nemůže dělat nic jiného než dál pokračovat v boji. Jiná možnost se mu nenabízí. I kdyby se rozhodlo konflikt skončit a stáhnout se alespoň z části obsazených území, nic mu to nepřinese. Ani část sankcí by hned nepadla, natož aby Moskva dostala nějaké bezpečnostní záruky. Putinovi se pak snadno říká obyvatelům, že Rusko vede existenční boj s celým Západem a nemá jinou možnost než dál válčit, když ho chtějí soudit za válečné zločiny a mluví se o reparacích, protože rekonstrukce Rusy zničené země si vyžádá astronomické sumy.

Rusku se nemůže ustupovat, ale nesmí se cítit zahnané do kouta, odkud není úniku. Prodlužuje to opotřebovávací válku, která není výhodná ani pro Kyjev ani pro Západ, protože se jejich zdroje rychle vyčerpávají.

Je potřeba, aby Rusové viděli, že pokud skončí s agresí, tlak na ně poleví. V takovém případě alespoň část oligarchů, kteří prodělávají, když nemohou prodávat na Západ, a technokratů, kteří udržují ruskou ekonomiku funkční, začne přemýšlet, jestli by nebylo pro zemi přece jen lepší ukončit válku, aby tlak sankcí nebyl tak velký. V současné situaci jim však nezbývá než podporovat kremelského vládce, protože žádnou alternativu nemají. Podle představitele ruské opozice Denise Bilunova přitom Putina nejspíš odstraní někdo z jeho blízkého okolí. Musí mu to ale přinést něco víc než jen moc.

Podobný pragmatický návrh naznačující Rusku, že v případě ukončení války a stažení by mu to něco přineslo, neznamená, že by měl ve všech ohledech nastat status quo ante bellum. Rozhodně by taky neměl dostávat Kyjev pod tlak, aby přistoupil na kompromis.

Nastolení spravedlnosti taková nabídka sice nenahrává, ale nebylo by to v historii poprvé. Američané při kapitulaci Japonska souhlasili s tím, že císař nejen nebude souzen, ale dokonce zůstane u moci, přičemž každý věděl, že on měl rozhodující slovo při zahájení války. Účel však světil prostředky, souhlas zachránil životy statisíců amerických vojáků, kteří by padli při vylodění v Japonsku a následných pozemních bojích, do kterých chtěli japonští militaristé poslat všechny obyvatele.

I válka v Bosně skončila v roce 1995 docela odpudivou smlouvou, kdy se garanty mírové Daytonské dohody stali představitelé Chorvatska, Bosny a Hercegoviny i třetí, okleštěné Jugoslávie, tedy i Slobodan Miloševič, byť je nutné podotknout, že Franjo Tuđman a Alija Izetbegovič také nebyli žádnými vzory ctnosti. Za to ale konec krvavého konfliktu stál. A nelze zapomínat, že o dekádu později už byl Miloševič souzen v Haagu, takže ani Putin by si neměl být jistý svou beztrestností. I k němu se mohou obrátit vlastní lidé zády, když to pro ně bude výhodné. Z tohoto hlediska je vydání zatykače na kremelského vládce dobré.

Nyní je ale nutné co nejrychleji dotlačit Rusko ke stažení z okupovaných území, a k tomu je potřeba použít všechny prostředky, nejen ty vojenské, Rusové - tím nemyslím současnou kremelskou garnituru - musejí cítit, že by pro ně konec války byl výhodný.