Článek
Takovéto uspořádání jasně ukázalo, kdo je vůdcem smečky a kdo jsou jeho favorité. Jedno však Si a zejména Putin mohou Kimovi závidět. Severokorejský vůdce si může být jist, že pokud nebude svržen, ani po jeho smrti se v přísně kastovní zemi nic moc nezmění. Do Pekingu dokonce přivezl svou dceru, o které se píše, že je jí dvanáct, ale vypadá na šestnáct. Hned se začalo spekulovat, že by to mohla být jeho následovnice.
To sice není jasné, možná se chtěl jen ukázat, jaký je otec. V KLDR se sice děti nechávají umírat, ale současně se tam pěstuje jejich kult. A obraz Kima, který nezapomíná na svou dceru, se dá propagandisticky v zemi dobře využít. Myslí nejen na velké otázky, ale i na rodinu, a tak jako se stará o své dítě, stará se přece o všechny Severokorejce. Jaká je realita, ukazuje nárůst počtu poprav.
V KLDR obtížnou otázku nástupnictví dokázali zvládnout, i když Kim Ir-sen nebyl pomazaný, jak by se řeklo u nás, ale pouhý partyzán. Japonce sice bil, ale oprávnění na dynastii mu to nezaručovalo. Přesto ho nahradil nevýrazný Kim Čong-il, který zůstal u moci, i když vedl zemi tak dobře, že v ní vypukl hladomor. A druhý Kim dokázal připravit následníka, dokonce dva, když první v roli zklamal. Kim Čong-un už ví, jak na to po feudálním duchu císařského Japonska.
To Putin a Si musejí spoléhat, že medicína bude postupovat mílovými kroky a budou žít dlouho. Mikrofony zachytily bizarní debatu mezi prezidenty Ruska a Číny o transplantacích prodlužujících život, kdy by vlastně člověk byl stále mladší a mohl se běžně dožívat 150 let. Vypadalo to jak z hodně špatné staré sci-fi, ale byla to realita. Vypovídalo to nejen o jejich mizerných znalostech o medicíně, transplantacích a o biologických změnách při stárnutí. Hlavně to ale také odhalilo strach obou vůdců z vlastní smrti a z toho, že je jejich dílo nepřežije.
Transplantace sice pomáhají zachraňovat, a tím i prodlužovat životy, ale stárnutí nezabrání. Už nyní se diskutuje o rozevírajících se nůžkách mezi prodlužující se délkou života a délkou zdravého života. Stále mladší a mladší, jak sní s nadsázkou Putin, nebudeme.
Rozhovoru se můžeme smát, byť je spíš k pláči, kdo oběma zemím vládne a že jsme se moc jako lidé neposunuli. Blouzněním o nesmrtelnosti trpělo mnoho vládců z nejrůznějších dob. I ti, kteří věřili v posmrtný život, se snažili co nejdéle zůstat na tomto světě.
Si a zejména Putin si uvědomují, že jejich říše stojí s nimi. Putin žádného jasného následníka nemá a ani ho nehledá. To ale znamená, že s jeho koncem skončí i jeho Rusko, které si modeloval, budoval a také ničil. Ne náhodou králové a císaři tak usilovali o to mít potomky, kteří by jejich dílo dále rozvíjeli. Ovládnout zemi je však jednodušší než založit funkční dynastii, která nestojí jen na nutnosti mít potomky, ale také na podpoře svého rodu, aby smrt vůdce nevedla ke konci budovaného díla. Z Putinových absurdních slov o prodlužování života je jasné, že se mu to nedaří.
Si je na tom o něco lépe. I on se stal autokratem, ale v Číně stále ještě přežívají relikty kolektivního vedení, kdy se vůdci střídali po deseti letech a působení v nejvyšší funkci bylo omezeno věkem. To nesporně přispělo k rychlému ekonomickému rozvoji Číny po smrti Mao Ce-tunga a konci Bandy čtyř. Ve vedení čínské komunistické strany se už prý objevuje frakce, která by chtěla návrat k předchozímu uspořádání dva mandáty a dost.
