Článek
K popisu chování tureckého prezidenta, který se prostřednictvím referenda snaží stát se novodobým sultánem, hodí se také další výklad slova „blaf“. Používá se pro člověka, který mluví páté přes deváté. „Blafá“ a nepřemýšlí. Slova o neonacistickém a fašistickém chování Nizozemska a Německa jsou z této kategorie.
Evropské země mají plné právo zakázat agitaci tureckých politiků před referendem směřujícím k autoritářství. Obzvláště u země, v níž byly od údajného pokusu o puč zatčeny, odsouzeny a z práce vyhozeny desítky tisíc lidí. Která potlačuje svobodu slova, pronásleduje novináře, soudce a vlastní občany na základě pochybných obvinění. A je v podstatě jisté, že evropští politici by v Turecku asi stěží mohli přesvědčovat voliče o důležitosti svobody slova, o demokracii, o nevhodnosti zvýšení pravomocí Erdogana.
Slovo „blaf“ označuje také nechutné jídlo. A další vyjádření Erdogana nejsou nic jiného než nechutný pokrm pro turecké voliče. Chce vypadat silný, a tak lže. Například, že Nizozemští vojáci povraždili osm tisíc mužů a chlapců v roce 1995 v Bosně a Hercegovině. Nebo že Německo, Belgie a další státy podporují „teroristy“. Tedy stoupence duchovního Gülena a Kurdy.
Tady pozor. Teroristé jako vyšití jsou samozvanci z takzvaného Islámského státu. Erdoganova vláda a jí blízcí jsou doteď v podezření z různých kšeftíků s touto skupinou. Proti IS ostatně od počátku Turecko málo bojovalo. Nechalo otevřené své hranice, což islamisti využili pro přísun posil a nelegální obchod. A nyní se Ankara soustředí na ofenzivu proti Kurdům.
Aby toho nebylo málo, Erdogan provokuje své sousedy. Vyhrožuje Iráku, Řecku, Sýrii. Evropě zase hrozí poslat uprchlíky. Na jeho hrozby je nutné odpovědět podle následujícího přísloví: Na hrubý pytel hrubá záplata. Jedním z klíčových sektorů Turecka je turismus. Už minulý rok zaznamenal významný propad. Nepřijeli Rusové. A přijelo mnohem méně Němců, kterých dříve jezdilo přibližně 16 procent ze všech turistů. Němce dnes uráží Erdogan také. A to na místě nejcitlivějším.
Vloni přijelo také mnohem méně turistů z jiných evropských zemí. Neměli by jezdit ani tento rok. A ne jen proto, že Turecko není Erdoganovým přičiněním bezpečné. Vždyť to byl on, kdo mohl zasáhnout proti takzvanému Islámskému státu. Ale byl laxní. A vypověděl příměří Kurdům. Při veškerém soucitu s nevinnými oběťmi atentátů v Turecku, je právě Erdoganova klika vinna. Navrch přidejme významnou ekonomickou pomoc Německa i Evropské unie. A například tureckých dvacet tři procent zahraničních investic z Nizozemska, ostouzeného Ankarou.
V Evropě je potřeba prokázat pevnou vůli a sjednotit se. Pokud si evropské státy nechají vše líbit, celý svět se jim bude smát. Erdogan hraje hru bez trumfů a nechat se vydírat Tureckem kvůli uprchlíkům také nemá smysl. Až přestanou téct peníze z Evropy, Erdogan ještě rád přijde a poprosí. Jen je třeba vydržet. A mimochodem, příkladně se zachovalo Dánsko, které kvůli incidentu s Nizozemskem odvolalo návštěvu tureckého premiéra. V ideálním případě vše vyústí v situaci, kdy se Turci zbaví autoritáře a my s nimi budeme moci zase spolupracovat. Nyní je Turecko náš spojenec formální, a nic víc.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.