Článek
Sankce na devět Britů včetně bývalého předsedy konzervativců Iaina Duncana Smithe, který je označil za poctu, a čtyři britské organizace byly uvaleny poté, co Evropská unie sáhla k bezprecedentnímu kroku - poprvé od roku 1989 uvalila na Čínu sankce za porušování lidských práv.
Postiženi jimi jsou jedna organizace a čtyři činitelé, kteří jsou přímo odpovědní za svévolné zatýkání a pronásledování Ujgurů, které dosáhlo obludných rozměrů. Docela málo na to, že v provincii Sin-ťiang je podle organizací na ochranu lidských práv asi milion Ujgurů v tzv. převýchovných táborech.
Existenci táborů Peking ani nepopírá. Hájí se bojem s terorismem. Pravdou je, že počet Ujgurů, kteří se přidali k Islámskému státu, šel do tisíců, a Čína taky zažila pár teroristických útoků. Současně ale Čínská lidová republika (ČLR) přiznává, že většina Ujgurů je v táborech na rekvalifikaci. Jak asi vypadá rekvalifikace za ostnatým drátem v lágru, je většině lidí jasné. Jde jen o zástěrku. Ostatně i nacisté měli na branách koncentračních táborů napsáno, že práce osvobozuje, ale o osvobození rozhodně nešlo.
Čína své záměry už ani nijak nezastírá, ve hře je víc než image. Na Brity uvalila sankce nejen kvůli tomu, že se Spojené království přidalo k sankcím EU, ale taky kvůli tomu, že ji Londýn kritizuje za omezování částečné autonomie Hongkongu, která měla být zachována podle dohody o předání města do rukou ČLR v roce 1997 ještě padesát let. Nyní však Pekingu už nestačí přístup jedna země dva systémy, chce plnou kontrolu a nelíbí se mu, že Británie nabízí obyvatelům Hongkongu britská víza.
Peking však neuznal ani verdikt Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu, který v létě 2016 označil její nároky a sporné ostrůvky a útesy v Jihočínské moři za nepodložené. I když budováním umělých ostrovů porušila filipínskou suverenitu, pokračuje v tom a buduje na nich své základny. Soud nemá jak rozhodnutí prosadit.
Kdyby se to netýkalo Číny, mohlo by to působit až směšně, jenomže jde o jadernou supervelmoc, která se snaží postavit se USA a buduje mohutné loďstvo, už dnes početnější než americké, aby pod štítem vlastních raket mohla silou ovládnout Jihočínské a Východočínské moře.
Hlavním cílem je však Tchaj-wan. Je to poslední součást původního území, které po anexi Tibetu a připojení Macaa s Hongkongem ještě nemá ČLR pod svou kontrolou. Proto se tak vehementně snaží zbavit Tchaj-wan jakékoli diplomatické podpory, proto jí tak vadila cesta senátora Miloše Vystrčila do Tchaj-peje a proto ji tak pobouřilo, když se Praha rozhodla vyškrtnout ze smlouvy o partnerských městech bod o tom, že uznává politiku jedné Číny, ačkoli se nijak netýkal vzájemné spolupráce měst a Česká republika uznává politiku jedné Číny. Jenomže Peking chce mít tento bod všude, kde to jde, protože uznání politiky jedné Číny de iure potvrzuje, že Tchaj-wan je součástí Číny, a tudíž ho může i vojensky ovládnout.
Tlak na Tchaj-wan sílí, už nekončí u každodenního vysílání jednotlivých průzkumných letadel nebo lodí pobřežní správy k ostrovu. Na konci března k němu Čína poslala ze dvou stran dvacet bojových letadel, aby ukázala tchajwanské vládě, že je schopna útočit i z východu. Pak k němu zamířila uskupení lodí v čele s letadlovou Liao-ning. Všechno odpovídalo scénáři případného útoku, který popsal v anglické mutaci stranického deníku Global Times čínský expert, aby bylo každému jasné, že Čína má plány na invazi hotové. Počítal i se zásahem amerických sil, ale neobával se jich.
Ne náhodu americký admirál Philip Davidson, který velí americkým silám v Tichém a Indickém oceánu včetně šesté flotily, před senátním výborem pro ozbrojené síly letos varoval, že by Čína mohla do šesti let podniknout invazi na Tchaj-wan nebo jeho část.
I když Čína představuje největší ekonomiku, ustupovat jí nelze. Z třicátých let dobře víme, že politika appeasementu, kdy se v zájmu iluze zachování míru ustupovalo hitlerovské Třetí říši, nic nepřináší, protože s jídlem roste chuť. Hitler se sice zmocnil bez boje Československa i Rakouska, ale stejně pak zaútočil na Polsko, Skandinávii a Francii.
Nelze se nechat okouzlit čísly o hospodářském růstu Říše středu, natož se inspirovat obrázky ze země, kde všechno krásně funguje a je tam pořádek, což vedlo před pěti lety Miloše Zemana k vyjádření, že bychom se měli od Číny učit, jak zvýšit hospodářský růst a stabilizovat společenský řád. Číně se musí dát najevo, kde jsou hranice, které nesmí překročit, a ne před ní couvat, protože každé slabosti nemilosrdně využívá. Je dobře, že EU přitvrdila politiku a měla by v tom pokračovat nejen v případě Ujgurů. Je však potřeba se zbavit i závislosti na čínské ekonomice, aby se evropské automobilky nezastavily, když Čína přestane dodávat čipy nebo něco jiného.
Inspirovat se je potřeba v Austrálii, která kvůli hrozbě z Číny modernizuje a zesiluje svou armádu a snaží se zbavit své závislosti na zahraničí. Proto buduje závod na výrobu vlastních řízených střel a nechává vyvíjet bojové bezpilotní letouny. Je si dobře vědoma, že v době války by se nemusela včas dočkat zbraní.