Článek
Pohled na snímky ze čtvrti Tal Sultán, kde stanové městečko vyrostlo, rve srdce. Nelze se divit, že Izrael opět čelí ohromné kritice ze všech stran. Nemělo by se však zapomínat na okolnosti útoku, proč byl proveden a po čem následoval.
Stanový tábor, který nebyl součástí přeplněného humanitárního pásu na pobřeží, začal hořet poté, co Izraelci zasáhli jeep naplněný municí. Útočili na dva vysoce postavené velitele Hamásu odpovědné za teroristické útoky na Západním břehu Jordánu, aby se konflikt nerozšířil. Cíl trefili přesně, zřejmě ale netušili, že auto bude plné munice, která začne vybuchovat a zapálí stany. A ty rychle hoří.
Palestinské vedení sice uvádí, že místo bylo určené pro běžence, pro vnitřně vysídlené Palestince, ale samo na jejich osud nebralo velký ohled, když tudy nechalo projíždět auto plné munice, které je vždy lákavým cílem. Skoro to působí jako kalkulace, kdy měli civilisté posloužit jako živé štíty.
Hamás přitom musel tušit, že se dá čekat izraelský útok. Palestinci v neděli vypálili na izraelský Tel Aviv nejméně osm raket. Většinu se jich podařilo sestřelit, ale přesto byly zraněny dvě Izraelky.
Vedení Hamásu ví, že by konflikt s desítkami tisíc mrtvých na palestinské straně mohlo kdykoli ukončit – stačilo by propustit unesené izraelské rukojmí, které drží od 7. října, aniž by bralo ohledy na jejich zdraví. Přesto je dál drží. Osud palestinského lidu mu na srdci neleží. Vypadá to spíš, jako by kalkulovalo s odvetou s dalšími oběťmi, aby se mohl zesílit tlak na „nelidský“ Izrael. Smrt Palestinců vždy přilije olej do ohně protiizraelského hněvu.
Vůdci Hamásu se řídí heslem čím hůře, tím lépe, které se za první republiky koncem dvacátých let připisovalo komunistům, jak o tom psal Karel Čapek ve svém textu Proč nejsem komunistou. Komunisté se sice bránili, že tomu tak nebylo, ale všichni vědí, že nenávist je jednou z nejsilnějších emocí, s jejíž pomocí se dají ovládat masy. Výstižná byla slova izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, který řekl požáru řekl: „Pro nás je to tragédie, pro Hamás strategie.“
Naskýtá se tu však ještě jedna otázka. Odkud Palestinci tyto rakety vzali, když od konce ledna už ostřelování sláblo až utichlo? Na Tel Aviv vzdálený 100 kilometrů od Rafáhu nemohli vypálit rakety Kásam, což jsou železné trubky naplněné výbušninou, které se dají vyrobit v podzemních tunelech. Musely to být střely s delším doletem. Těžko předpokládat, že by je Palestinci nepoužili už dříve, takže se musely do Pásma Gazy propašovat. To je možné jedině z Egypta tunely pod Rafáhem. Člen izraelského válečného kabinu Benny Ganc naprostým právem řekl, že útok ukazuje nutnost pokračovat v likvidaci Hamásu a je nutné podniknout operaci v Rafáhu.
