KOMENTÁŘ: Chiméra přiměřené reakce – Alex Švamberk

Odezva musí být přirozeně přiměřená, a to také je. Izrael nebombarduje Pásmo Gazy plošně, nelikviduje systematicky celé bloky budov, ale vybírá si ty, kde mohou být velitelé Hamásu, jeho komunikační střediska nebo pod nimiž se nacházejí sklady zbraní a munice.

Bomby dopadají i na mešity, ale právě pod nimi měl Hamás uloženy zbraně. Školy a nemocnice zase používá jako velitelství, což je také válečný zločin – stejně jako zabíjení bezbranných civilistů nebo jejich odvlečení jako rukojmích. (Nutno podotknout, že HRW odsoudila útok Hamásu jako válečný zločin.)

Tvrzení, že jde o další pokračování dlouhodobého konfliktu, nesmí zastínit jasná fakta, kdo zaútočil a kdo se brání. Ani dlouhodobý konflikt, jehož řešení se vzdaluje, neospravedlňuje odporný teroristický čin, jehož se dopustil Hamás. Navíc je potřeba připomenout, že Hamás nikdy řešení konfliktu nenapomohl, protože nikdy neuznal právo Izraele na existenci. Absurdní je i zdůvodnění, že brutální útok má zabránit dalšímu znesvěcování mešity al-Aksá, která je ovšem po správou islámské náboženské nadace Waqf pod patronací Jordánska.

Každý napadený se brání a je jedno, jestli jde o jednotlivce, komunitu, nebo stát. Pokud by se nebránil, tak by na to doplatil, mohl by se stát terčem dalších a dalších útoků, lhostejno, zda zlodějů, násilníků, nebo přímo nepřátelského státu, jako je tomu v případě Ukrajiny napadené Ruskem.

Izraeli nezbývá než zasáhnout Hamás, utnout mu hlavu, aby nemohl podnikat podobné útoky. Pokud by to neudělal, Hamás by toho využil, považoval by to za slabost, a hlavně by mohl slíznout smetanu, že právě on je tím, kdo braní Palestince před Židy. Posílil by svou pozici i na okupovaném Západním břehu Jordánu, odkud by mohl Izraelce zasahovat ještě bolestněji, přičemž by zabíjel nejen vojáky a policisty, ale umírali by i civilisté – Žid jako Žid.

I v Gaze nyní umírají civilisté. Bohužel neexistují dokonalé zbraně, které by zabíjely jen pachatele. Hamás navíc nejenom bez nejmenších skrupulí zabíjí všechny Izraelce, ale i palestinské civilisty používá jako živé štíty. Pokud jsou zabiti, tak cynicky ukazuje ubohé oběti izraelského náletu, přičemž pomíjí, že nálet je odvetný a bojovníci Hamásu se záměrně obklopili civilisty.

Volání po přiměřené reakci je v takovém případě licoměrné. Izraeli nezbývá než Hamás natolik oslabit, aby nebyl schopen organizovat a podnikat další útoky, a tomu podřizuje svůj postup. Nemůže dodávat do Pásma Gazy elektřinu, aby ji Hamás používal pro pohon strojů v dílnách, kde vyrábí rakety, nebo palivo, přičemž by je mohl vozit na místo, odkud je odpaluje.

A nelze zapomínat, jak velkou podporu má Hamás u obyvatel Pásma Gazy. Pokud stojí za teroristy, nemohou se divit, že se stávají terči.

Osud lidí, které konflikt vyhání, je smutný, ovšem Izrael si je na své území vpustit nemůže, neboť by se mezi nimi mohli schovávat teroristé připravení zabíjet civilisty. Ani Egyptu, jež je jedinou další zemí, s níž Pásmo sousedí, se do toho nechce, protože stávající egyptské vedení se samo muselo vypořádat nepříliš legálně s Muslimským bratrstvem, jehož představitelé byli zvoleni do čela země. Hamás je s bratrstvem spojen, čehož si jsou v Káhiře dobře vědomi.

Zatímco na propalestinských manifestacích v ulicích se jásá nad úspěšnou operací Hamásu, z mrtvých civilistů v Pásmu Gazy se neraduje nikdo, a to ani v Izraeli. Civilních obětí nám může být právem líto, je však nutné si uvědomit, že Hamás má podporu celé řady z nich, tak jako měli nacisté silnou podporu německého obyvatelstva. Němci na to za války dopláceli, a neznám mnoho lidí, kteří by říkali, že neprávem.