Článek
Jen měsíc předtím týž soud zpravomocnil roční podmínku pro bývalého tajemníka téže strany Jaroslava Staníka za jeho výroky na adresu homosexuálů, Romů a Židů. Ty byly proneseny nahlas, takže odpadl proces dokazování smyslu gesta jako v případě Mansfelda. Že by se měli příslušníci menšin střílet hned po narození, je dostatečně srozumitelné sdělení.
V obou případech podmínili soudci setrvání provinilců na svobodě úhradou peněžitého trestu třiceti, respektive sedmdesáti tisíc korun. V praxi se hlavně v posledních letech prosazuje zásada, že výchovný efekt pokut je z hlediska represe i prevence účinnější než pouhý zdvižený prst v podobě zkušební doby, po niž musejí delikventi sekat dobrotu.
Tento psychologický efekt jsem poprvé zaznamenal před lety ve Spojených státech. Na úseku dálnice, který vedl okolím federální věznice visely varovné cedule s nápisem, jaký trest hrozí za případnou pomoc vězni na útěku. Protože je řidič nemusel stihnout přečíst z jedoucího auta celé, dali autoři podle důležitosti na první místo výši pokuty a teprve pod ni hrozbu vězením. Ona bezprostředně účtovaná dolarová suma totiž odrazuje rychleji a spolehlivěji než hypotetický pobyt za mřížemi.
Kdyby takový ceník rasistických projevů a výzev k násilí na veřejných místech vešel ve všeobecnou známost, troufnu si tvrdit, že by jich ubylo. Že jde o podceňovaný fenomén, na tom se tento týden na konferenci v Brně shodly i špičky místní justice, když se zamýšlely nad propagací násilí v kyberprostoru. Začíná to hajlováním a nenávistnými výkřiky a končí občas excesem pomatence, u kterého tato zrna padnou na úrodnou půdu.
Důchodce Jaromír Balda si v dubnu vysloužil čtyřletý pobyt ve vězení za kácení stromů pod kola vlaků ve středních Čechách. Snažil se podnítit nenávist vůči muslimům, jimž chtěl teroristické pokusy připsat. Virem strachu se nakazil - jaká náhoda - na mítincích SPD, za jejíhož pasivního člena se i prohlašoval. Kupodivu se při jeho útocích, kdy vlaky musely ve dvou případech nouzově brzdit, nikomu nic nestalo.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Že neexistuje záruka příštích happyendů je nabíledni, stejně jako nelze přehlédnout v jakém politickém prostředí se myšlenky na násilí líhnou. Prochází-li strana Tomia Okamury letošní zprávou ministerstva vnitra o extremismu, není se čemu divit.
