Článek
Ministr vnitra Vít Rakušan má bohužel pravdu, že podobným útokům není možné zcela zabránit. Střelci ze škol mají většinou čistý trestní rejstřík, takže nejsou v hledáčku policie. Jistou šanci mají bezpečnostní orgány v případě, když svůj záměr předem zveřejní. Nikdo však nemůže monitorovat všechny sociální sítě.
Nemáme žádný program PreCrime, v jehož rámci by se předem dalo zjistit, že někdo chce spáchat zločin, a zabránit mu v tom, jak o tom psal Philip K. Dick v Minority Report. Nelze doufat v žádné zázračné řešení, kdo povídku nebo film zná, ví, že ani to nefungovalo.
Protože hlídkovat před měkkými cíli nejde neustále, zbývají jen dvě možnosti. Jednou je kontrolovat příchozí, aby někdo další nemohl přinést do školy velkou tašku plnou zbraní a munice. Pokud by se však instalovaly bezpečnostní rámy, musí u nich někdo být a vyhodnocovat, co odhalil rentgen. Nemluvě o tom, že studenti nepřicházejí plynule, ale ve vlnách podle začátku přednášek a cvičení. I ledabylá kontrola by však v tomto případě pomohla, protože pachatel měl s sebou malý arzenál.
Druhou možností je zpřísnění držení zbraní. Ministr vnitra v této souvislosti připomněl, že ve Sněmovně leží novela zákona o zbraních a střelivu, která už prošla dvěma čteními, jenomže je tak komplexní a jsou v ní i sporné body, že se vše vleče. Zákon by měl policistům umožnit zajistit preventivně zbraň, což vyvolalo v části veřejnosti, která drží zbraně, bouři nevole. Lékaři by taky měli možnost nahlédnout do registru držitelů zbraní, jestli jejich pacient nějakou nedrží. Otázkou je, jestli by to udělali, beztak toho mají dost na práci a bez podezření, že dekompenzovaný psychotik drží zbraň, by to asi neudělali. Dnes navíc není těžké změnit lékaře a mít jiného než toho, který poskytl vyšetření žadatele.
Žádné propojení databází neexistuje, takže pokud bude mít takový člověk psychické problémy a navštíví psychiatra na jiné klinice, než kam chodí, tak stačí, aby zprávu od psychiatra prostě nepředal. Zřetelně tu chybí systém elektronických zdravotních karet, který by ovšem musel být jednoduchý.
Pomoci by v tomto případě mohla povinnost oznamovat podezřelé nákupy zbraní a munice. Pokud si však bude každou zbraň kupovat jinde, pozornosti může uniknout stejně jako v případě, když si bude ve více obchodech kupovat munici. Tady by musel být automatický systém, který by na nadměrné nákupy upozorňoval.
Otázkou ale je, jestli není podezřelé už to, že si čtyřiadvacetiletý student koupí tolik střelných zbraní, povolení měl na osm. Byla mezi nimi samonabíjecí puška řady AR10/15, oblíbená to zbraň většiny střelců na školách. Sice nejde o automatickou zbraň, nelze s ní střílet dávkami jako z odvozené útočné pušky M16, ale nabíjení probíhá tak rychle, že střelce nezdržuje. Je otázkou, zda by podobný typ zbraní měl být běžně dostupný, navíc s taktickou dvojnožkou a výkonnou optikou. Vím, že milovníci zbraní budou jejich držení hájit, a já jim i rozumím, kdyby ovšem neměl vrah samonabíjecí pušku, tak by obětí mohlo být méně. Možná by to chtělo na tyto zbraně zvláštní povolení nebo jejich držení podmínit délkou držení zbrojního průkazu. A určitě by nebylo od věci se vrátit ke zkrácení platnosti zbrojního průkazu na původních pět let, což by mohlo lépe odhalit případné změny psychického stavu.
Úplně zcestná je pak idea Víta Rakušana, aby se případ zbytečně nepitval, nepátralo se po detailech a nevedlo to k falešné adoraci vraha. Rakušan má pravdu, že detaily z vraždy zvyšují počet kliků, jenomže pokud nedostanou lidé všechny informace, budou po nich pátrat a skončí u dezinformačních webů, před nimiž varoval. Detaily jsou potřeba, třeba kvůli tomu, aby se zveřejnilo, kdy si které zbraně pachatel kupoval, aby se dalo zjistit, jestli nákup nevzrostl nějakou kratší dobu před masovou vraždou, což by možná mělo vést k případné automatické kontrole.
Jenom hlupák se nepoučí ze svých chyb, a nepoučit se v tomto případě by bylo fatální, policie sice reagovala rychle a profesionálně, ale ani tak nezbránila bezprecedentnímu počtu obětí, i když bez bleskového a zvládnutého zásahu by jich mohlo být víc.