Článek
A pokud je to žena, cizinka, a dokonce míšenka ve sporu s královskou rodinou, pro mnohé odmítaný relikt špatné minulosti, tak má pravdu hned trojnásobnou a není o čem diskutovat.
Žijeme v době, kdy se v anglosaském mediálním světě stala identita osoby důležitější než nějaká fakta. Že se americké herečce nelíbilo v chmurném paláci, že se nedokázala a možná ani nechtěla podřídit striktně apolitickému královskému protokolu, že často nerozuměla podivné angličtině plné ironie, škádlení a snad i sarkasmu, a především neměla pokoru potlačovat své monumentální hollywoodské ego, to všechno je pochopitelné, i když ji to nijak neospravedlňuje. Tvrdit ale, že ji soužití s údajně odcizenou rodinou dohánělo k sebevraždě a že za vším nutno vidět rasismus, je neuvěřitelná nehoráznost a jen blázen by tomu věřil.
Je to už dva roky, co stál čerstvě zasnoubený pár na balkoně s rozzářenou královskou rodinou. A jak se všichni radovali, jakou úžasnou roli bude mít v Britském společenství národů, kde je bílá pleť mimo tři státy velkou vzácností. A co teprve celonárodní jásot nad svatbou (13 milionů televizních diváků), to hloupá (nebo vychytralá) Megan, když se přestala cítit ve své kůži, začala mluvit o rase. Nezapomínejme, že to angličtí křesťanští aktivisté a politici zrušili obchod s otroky (1807) a britská koruna použila svou neporazitelnou flotilu impéria na likvidaci otrokářských lodí. Jaký důkaz civilizace schopné reformy.
Bohužel se dnešní angloamerická společnost podřídila vládě politické korektnosti a na internetu číhá dav připomínající dávné komsomolce, aby pochybovače ideologické pravdy okamžitě napadl.
Během minulého týdne přišly o svou pozici už tři významné postavy mediálního světa, nejznámějším kacířem byl kontroverzní konferenciér Dobrého rána (Good Morning, Britain) televize ITV, Piers Morgan a posléze i jeho kolegyně, která mu vyjádřila podporu. Ještě smutnější je ovšem pád Iana Murrayho, ředitele Společnosti Editorů za prohlášení, že „britský tisk a média nejsou rasistická a jak si mohou princ i vévodkyně dovolit vznášet tak strašlivé obvinění bez nejmenších důkazů”.
Tady se ukrývá jádro krize, v níž hraje monarchie pouze zástupnou a podružnou roli. Nové politické náboženství sociální spravedlnosti a antirasismu vyžaduje souhlas nebo alespoň přetvářku s každým tvrzením, jež zapadá do jeho schematického a často protikladného myšlení. Sotva jsme se zbavili nacismu a komunismu, dostali jsme se do područí nových cenzorů, kádrováků a politruků dogmatické pravdy. Západní civilizace ještě donedávna vyznávala fakta a povinnost dokazovat a ověřovat, racionálně posuzovat a vážit argumenty, protože pravdu tak „málokdy ryzí a nikdy jednoduchou” (Oskar Wilde), je nutno poctivě hledat. A to je prvním a nejdůležitějším úkolem médií. Opustíme-li tuto cestu, naše úžasná věda, technika a svobodná kultura se zhroutí.