Článek
Pozvánka pro Saúdskou Arábii a Emiráty dává smysl. Jsou to ekonomicky silné země, významní producenti ropy, kteří mají zájem prodávat ji i v době, kdy Západ chce přejít na bezemisní technologie. Čína a Indie navíc patří k velkým importérům ropy.
Chápat lze i přijetí Egypta. I když se podobně jako některé další africké země potýkal koncem minulé dekády s propadem HDP, spolu s JAR a Nigérií jde stále o jednu z největších afrických ekonomik. Na rozdíl od nigerijského hospodářství se to egyptské z propadu už zotavilo.
Ovšem u dalších přijímaných zemí lze jen kroutit hlavou a ukazuje se, že nad ekonomikou převažují politické zájmy. Argentina je sice druhou nejsilnější jihoamerickou ekonomikou a má po Saúdech druhý největší roční HDP, ovšem země se opakovaně dostává do cyklických krizí hrozících občas až státním bankrotem. Nyní je v jedné z nich, protože je opět předlužená.
To naznačuje, že BRICS chce ukázat, že jeho Rozvojová banka bude schopna pomoci lépe než MMF. S Argentinou si však uvazuje na nohu železnou kouli.
Nesporně politický motiv má pozvánka pro Írán, který stále čelí řadě amerických a západních sankcí, jež jeho ekonomiku postihují. I když je Írán velkým producentem plynu a ropy (ovládá asi čtvrtinu blízkovýchodních zásob, které proudí do Indie), je v tomto případě jasné, že jde především o ruskou snahu uštědřit políček Západu a ukázat mu, že on nebude mít možnost diktovat.
Jenomže šíitský Írán, který podporuje vzbouřené Húsíe v Jemenu i libanonský Hizballáh, je největším soupeřem sunnitských arabských zemí v oblasti, zejména Saúdské Arábie. Ta s ním vede v Jemenu zástupnou válku, do níž jsou zapojeny na straně arabské koalice i Emiráty.
Časopis Foreign Policy už zmiňoval, že se Saúdové teprve rozhodnou, zda pozvání přijmou.
Přijetí Íránu však ještě více podkope pozici BRICS jako uskupení, do kterého se vyplatí investovat. Už nyní tomu brání sankce uvalené na Rusko kvůli válce na Ukrajině, což odsouvá BRISC na vedlejší kolej.
Že jde o politiku (a to zejména tu čínskou) více než o ekonomiku, je ještě lépe vidět z toho, které země pozvány nebyly. Zájem projevila Indonésie, která má největší ekonomiku jihovýchodní Asie, nebo Vietnam. S oběma těmito zeměmi má ovšem Čína spory kvůli svým nárokům v Jihočínském moři, pravda s Vietnamem mnohem větší.
Ale ani sama idea rozšíření nebyla podle Foreign Policy přijímána všemi stejně. Zejména Brazílie byla proti, neboť se jí zdálo, že rozšíření o ekonomicky méně silné země bude skupinu devalvovat. Z nově přijímaných zemí má jen Saúdská Arábie roční HDP nad bilion dolarů.
Ani Indie nebyla z velkého rozšiřování příliš šťastná. Už tak je Čína ve skupině s téměř dvacetibilionovým ročním HDP hegemonem. Indie má HDP 3,75 bilionu dolarů.
O síle a slabosti BRISC svědčí, že v jeho zemích sice žije na 40 procent obyvatel planety, ale na světovém HDP se nepodílejí ani třiceti procenty a na světovém obchodu jen 18 procenty. Přes veškerou snahu vyvázat se ze „jha“ dolaru, většinu obchodů realizují právě v této měně. Rozšíření BRICS o takové země, jako je Etiopie, začíná naznačovat, že BRICS směřuje k čínské obdobě RVHP. Sny o jakési společné vlastní měně to jen umocňují.
BRICS pošle pozvánku ke členství šesti zemím
