Článek
Ukončení pomoci je ranou do zad Ukrajině, která se musí dál bránit, protože Rusko nejen pokračuje v tlaku na frontě, ale také neustává ve vzdušných útocích, při nichž používá stovky dronů naráz, aby zahltilo ukrajinskou protivzdušnou obranu a ta pak nedokázala sestřelovat balistické rakety a střely s plochou dráhou letu. To navíc není možné bez amerických raket země–vzduch.
Zastavení je navíc okamžité, takže se týká i pomoci, kterou už schválil předchozí americký prezident Joe Biden, a to dokonce i té, která už opustila sklady amerických ozbrojených sil a je na cestě nebo čeká v Polsku na převezení přes hranice.
Přerušení má být pouze „dočasné“. I když to s tou dočasností nemusí být jako s dočasným pobytem sovětských vojsk na našem území, který trval skoro 23 let, pokud bude trvat dost dlouho, už žádná další pomoc potřeba nebude. Ukrajina se bez americké pomoci dlouhodobě udržet nemůže. To ve Washingtonu dobře vědí, takže tlačí.
A tlačí i na Evropu, viceprezident J. D. Vance si stěžoval na postup evropských zemí, jejichž představitelé sice v soukromých rozhovorech přiznávají nutnost kompromisu, ale navenek nejen zastávají tvrdý postoj k Rusku, ale ještě Ukrajině slibují další pomoc.
Že USA zastaví vojenskou pomoc Ukrajině, bylo jasné od páteční hádky v Oválné pracovně Bílého domu mezi ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským a americkým prezidentem, viceprezidentem a ministrem zahraničí. Na námitky Zelenského, že se Putinovi nedá věřit a Ukrajina potřebuje bezpečnostní záruky, prezident Spojených států reagoval slovy, že Zelenskyj žene svět do třetí světové války. To sice pravda není, ale ono stačí, že Zelenskyj nechce přestat bojovat. A dokud se bojuje, není mír. Že Rusko zahájilo válku a dál v ní pokračuje, americká administrativa neřeší. Pomoc Ukrajině zastavuje a na Rusy nijak netlačí. Přitom ruské zbraně dále zabíjejí nejen na frontě, ale i v týlu, takže to hrozné množství obětí, o kterém mluví Trump, stoupá. Pokud Ukrajinci nebudou mít prostředky protivzdušné obrany, kterými by sestřelovali ruské rakety, bude mít krev na rukou nejen Putin, ale i Trump.
Pokud se Ukrajina podřídí ruským požadavkům, válka skutečně skončí. Míru lze dosáhnout i kapitulací. Ovšem představa, že by kapitulace vedla k trvalému míru, je iluzorní. Ukrajina může těžko přijmout, že ztratí dvacet procent svého území, kde žijí ukrajinští občané, kteří se tak automaticky stanou občany ruskými. Přinejmenším se dá počítat s partyzánskou válkou. Sověti měli s banderovci potíže ještě na začátku padesátých let. Nyní se už vůbec nedá čekat, že by tentokrát Ukrajinci ruské osvoboditele vítali, protože je ani od nikoho neosvobozují, i když by se nějaký špalír kolaborantů dal dohromady jako 19. března 1939, kdy přišli lidé na Václavské náměstí na přehlídku nacistů.
Jaké to je žít pod knutou okupanta, sami dobře známe, nejdříve bylo Československo okleštěno a pak se na části zbytku vytvořil protektorát Čechy a Morava, z obyvatel se stali občané říše se všemi důsledky v podobě plného podřízení. Cena za mír byla vysoká nejen pro nás. Německo získalo kontrolu nad vyspělým československým vojenským průmyslem, který pak vyráběl zbraně pro wehrmacht. Na to by neměli zapomínat ani v Bílém domě, i když USA Němci ani Japonci neokupovali.
Představa, že se nějak s Ruskem dohodnou, je rovněž iluzorní. Rusko však může nejen koukat po nějaké další evropské zemi, kterou by získalo - pokud bude mít pod kontrolou Ukrajinu, nabízí se jako první Moldavsko - ale také může dospět k závěru, že by mělo dostat zpět Aljašku.
Na ruské ultranacionalistické scéně už takovéto hlasy zazněly, stejně jako hlasy o tom, že Ameriku přivede k „rozumu“ pár naštěstí nefungujících raket Sarmat, které vymažou z povrchu zemského několik amerických měst. Na to by sebejistí Donald Trump a J. D. Vance neměli zapomínat. Jejich představa, že USA budou mít k dispozici ukrajinské suroviny nebo jim je výhodně prodá Rusko, může záhy vzít na své. Rusko jimi bude vydírat USA, tak jako vydíralo plynem Evropu.