Článek
Jenže informační šumy už provázejí prakticky jakoukoli akci, která se ozbrojených sil týká. Ať jde o financování armádních nákupů či strategické plány, komunikace drhne, i když se v Africe na kurzu českého instruktora zraní voják. Pak se řeší, kdo je čí nadřízený, jaké má vůči druhému povinnosti a co může či nesmí za sebe říkat.
Kompetenční třenice neprospívají mezilidským vztahům, a ty by rozhodně neměly zasahovat do pracovních záležitostí. Bohužel sílí podezření, že se tak děje. Střípkem do mozaiky je i příhoda z prosincového bezpečnostního výboru Sněmovny, kde šéfové vojenské i civilní tajné služby zkritizovali sbírku na plastickou trhavinu pro Ukrajinu organizovanou Skupinou D. Označili ji za bezpečnostní riziko, které k Česku přitahuje zbytečně pozornost, padla dokonce slova o terči, jejž tím ze sebe dělá. Přičemž sbírka s názvem Spravedlivá odplata zpopularizovaná mj. hercem Ondřejem Vetchým se nijak zásadně neliší od jiné akce téhož druhu, která pod názvem Dárek pro Putina shromažďuje peníze na plastické trhaviny pro Ukrajinu také.
Až na detail. Zatímco ona varovaná se těší podpoře Řehky či šéfa vojenské kanceláře Hradu Radka Hasala, druhé fandí Černochové ministerstvo obrany. Je-li pravým důvodem, proč zpravodajci hodnotí jednu jako riziko, zatímco druhá je v pořádku, nelad mezi armádou a ministerstvem, máme skutečný problém.
Každý, kdo pošle Ukrajincům válečný materiál proti Putinovi, se v Kremlu těší nízké popularitě. Dobře tam vědí, kdo jsou Češi a za kým stojí. Ničím jim neuděláme větší radost, než když si skrze pomoc Kyjevu budeme sami vzájemně vjíždět do vlasů.
Vláda se chlubí, že změnila mezinárodní pohled na Česko. Ano, ale nesmíme čisté zahraničněpolitické víno ředit osobními konflikty.