Článek
Protože si nemyslím, že je navedenej, tak bude blbej jako pucštok, jak by obě dámy řekly. Sice nevím, jak se dostaly k německému výrazu pro vytěrák hlavně, ale narodily se ještě za Rakousko-Uherska a jejich otec byl zastánce monarchie. V daném případě ale sedí toto přirovnání jako ulité, protože se výrok týká obrany.
Mělo jít o vtip, když Babiš dodal, že Fiala sní o válce „nejspíš s F-35, které se mají objevit za 11 let“, jenž měl dokumentovat, jak je premiér vzdálený od reality? Vyvolal by smích leda u stolu štamgastů ve čtvrté cenové. Šéf ANO v něm totiž zmínkou o dodávce letadel za 11 let realitu onoho „snění o válce“ současně popřel. Nicméně tato zmínka okamžitě vedla ruská média k tomu, že články o Fialových přípravách na válku s Ruskem doprovodila záběry F-35, které budeme mít plně bojeschopné v roce 2035. Nikdo přitom neví, co za tak dlouhou dobu bude, ale Fiala už v té době pravděpodobně premiérem nebude. Tajemník ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medvěděv dokonce spekuluje, že Ukrajina už nebude tou dobou existovat, ale reálně válka zřejmě skončí nebo přejde v ozbrojené příměří.
Ne že by nebylo Fialův kabinet za co kritizovat. Ovšem podsouvat mu, že válku s Ruskem chce, je hloupé, až to bolí. Že se vláda staví tvrdě proti ruské agresi a snaží se pomáhat Ukrajině, seč to jde, neznamená, že si přeje otevřený vojenský konflikt s Ruskem. Nenašel jsem v naší exekutivě nebo ve špičkách stran vládní koalice nikoho, kdo by řekl, že si takovou válku přeje.
Babiš však vsadil na roli mírotvůrce za každou cenu. Tuto kartu neúspěšně vytáhl už v prezidentské volbě a nyní se k ní vrací. Souvisí to s tím, že poslanci ANO v Evropském parlamentu nakonec zakotvili v parlamentní frakci Patriotů pro Evropu. Ta je sice třetí nejsilnější, ale vliv nebude mít žádný, její členové nezískají žádné posty, protože byl okolo ní vytvořen tzv. cordon sanitaire. Klára Dostálová se kvůli tomu vzteká, protože se těšila na funkci místopředsedkyně, kterou jí slíbila liberální frakce Renew, v níž původně babišovci byli. I v nové frakci hraje ANO ne druhé, ale až třetí nebo čtvrté housle, i když její vznik Babiš avizoval jako své dílo vytvořené společně s Viktorem Orbánem. I ten proti němu představuje těžkou váhu, do Kyjeva, Moskvy, Pekingu a do USA jel maďarský předseda vlády, nikoli Babiš, a přijali ho Zelenskyj, Putin, Si i Trump (za Bidenem nemířil), čehož by Babiš těžko dosáhl. Navíc první housle hraje Národní sdružení Marine Le Penové, které se stalo členem později, až po francouzských volbách, ale představuje tu nejvýznamnější sílu ve frakci.
Babišovi nezbývá než poštěkávat, aby nepůsobil jako pouhý ocásek Le Penové a Orbána. Musí se alespoň před svým domácím publikem vytáhnout, protože se volby pomalu, ale jistě blíží. Bez domýšlení důsledků tak klidně namaže na gól ruské propagandě – on, který se chlubí tím, kolik nechal vyhostit ruských diplomatů-agentů poté, co se ukázalo, že za výbuchem ve Vrběticích stála ruská vojenská rozvědka GRU.
Babišovi nezáleží na obrazu České republiky ve světě. Uzavřen ve své bublině postrádá odstup. Vlastní zájmy – tedy vyhrát volby – nadřazuje všemu ostatnímu. Ne že by to jiní nedělali, ale málokomu se podaří takové faux pas. Možná to Babiš jednou dotáhne na úroveň někdejšího britského premiéra Davida Camerona, který kvůli potřebě vypořádat se s euroskeptiky ve své straně vyvolal referendum o brexitu. V něm se většina Britů vyslovila pro odchod z Unie, který si Cameron nepřál.
