Článek
Podíváme-li se ale pod povrch politické pěny dní, ukáže se, že Babiš a jeho hnutí ANO jedou z kopce, přičemž bude i pro pověstný Babišův PR tým problémem tuto stále se zrychlující jízdu zastavit. Premiéra, který prý všechno „zařídí“, totiž táhne směrem dolů těžké závaží nekompetence a chaosu, kterými se zapsal do povědomí veřejnosti v tomto pandemickém roce.
Babiš by asi bez problémů vyhrál příští sněmovní volby, kdyby vývoj u nás nepoznamenala největší krize od vzniku samostatné České republiky. Mohl se dál prezentovat jako úspěšný hospodář a manažer. Nejednotná opozice by se dál jevila ve světle jeho zdánlivě úspěšného spravování země slabá, ba neschopná.
Krize ale mají tu vlastnost, že jasně vyjeví silné a slabé stránky lidí i institucí. A průběh koronakrize u nás ukázal, že Babiš je politik jen do dobrého počasí a že na roli krizového manažera nestačí. Jeho arogance a sebejistota, které mu u zhruba jedné třetiny voličů docela dobře sloužily, dokud se dařilo, se v houstnoucí atmosféře zmaru začaly jevit jen jako zástěrky jeho neschopnosti.
Preference hnutí ANO se tak na konci léta poprvé po dlouhé době výrazněji pohnuly směrem dolů a krajské volby byly i navzdory formálnímu vítězství ANO vlastně spíše prohrou. Ještě horší je, že ANO od léta nejen pokračuje v sestupném trendu, ale že i roztříštěná opozice konečně pochopila, že Babiše porazí, jen pokud se začne spojovat. Zejména koalice Pirátů a hnutí Starostů a nezávislých nepochybně dělá premiérovi velké starosti.
Na konci roku 2020 tak máme co do činění s politickou krajinou, která vypadá o dost jinak než na jeho začátku. Koalice Pirátů a STAN by už teď podle průzkumů hnutí ANO porazila a Babiš přitom nemá příliš mnoho nástrojů, jak zastavit pomalý, ale setrvalý odliv svých voličů.
Využití obrovitých finančních částek, které dostala Babišem a Alenou Schillerovou ovládaná státní kasa pro boj s dopady epidemie, trpí malou efektivitou a veřejnost už přestala skoro zcela věřit, že vláda ví, co dělá, i na poli epidemiologických opatření. Populistické pokusy rozdávat peníze cílovým voličským skupinám navíc narážejí na skutečnost, že se tak děje na dluh, který bude muset někdo zaplatit. V tom spočívají, pokud jde o voličské dividendy, nejen limity uměle nafouklého státního rozpočtu, ale i limity daňového balíčku.
Nejhorší zprávou pro Babiše ovšem je, že krize, která veřejnosti ukázala jeho pravou tvář nekoncepčního, neurotického a arogantního chaota, bude do voleb stěží u konce. Do toho ještě přijde souboj s Evropskou unií o audity konstatující, že je Babiš v konfliktu zájmů, což v překladu znamená, že se obohacuje nejen na úkor Bruselu, ale i českých daňových poplatníků.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Ve skvělých časech ekonomické prosperity před necelým rokem by nad tím jeho voliči mávli rukou, teď budou někteří přemýšlet, zda přece jen není cosi špatně. A co hůř, politici, jako jsou Ivan Bartoš nebo Vít Rakušan, jakož dokonce i politici některých Babišem vysmívaných „tradičních stran“, se i zásluhou premiérova chaotického chování jeví stále více jako ztělesnění politické racionality.