Článek
Jak známo, EU chce do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality, k čemuž Evropská komise připravila ambiciózní plán snižování emisí, který má být podpořen celou škálou konkrétních opatření a také nemalou finanční pomocí. V části EU také existuje odpor k dalšímu budování jaderných elektráren.
Babiš předstoupil před novináře s několika vytištěnými tabulkami a grafy, s jejichž pomocí se snažil ukázat, že kupříkladu sousední Rakousko dováží z Česka až 30 procent elektřiny, která se u nás převážně vyrábí z jádra a spalováním uhlí. Na české elektřině je závislé i Slovensko. Český premiér chtěl asi poukázat na údajné pokrytectví Rakouska, které protestuje proti jaderné energetice a jím budované obnovitelné zdroje zatím nestačí pokrýt celou jeho spotřebu, ale odkryl zejména naše vlastní pokrytectví.
Nabízí se totiž otázka, proč, když chce vláda údajně bojovat proti klimatickým změnám, pokrývá ČR nejen vlastní spotřebu, ale energii vyrobenou i z ekologicky škodlivého uhlí ve velkém také vyváží. Ano, vývoz energie je významná exportní položka, jenže se tak děje za cenu dalšího ničení životního prostředí.
Tato logika docela přesně ilustruje to, před čím varuje švédská ekologická aktivistka Greta Thunbergová, která se shodou okolností právě stala osobností roku časopisu Time: politici slibují boj proti klimatickým změnám, ale nakonec vše pokračuje ve starých kolejích.
Naše země, která vyrábí momentálně tolik energie, že ji ve velkém vyváží, musí podle Babiše budovat nové jaderné elektrárny, protože uhlí se jednou (snad) přestane spalovat. A to navzdory tomu, že jádro jak známo řada evropských zemí odmítá vidět jako zdroj čisté energie, a ani ČR zatím nevyřešila kam s jaderným opadem.
Jaderné elektrárny jsou přitom enormně drahou investicí, v níž jsou na desítky let takříkajíc zabetonovány stovky miliard. Tedy investicí, která už dopředu snižuje flexibilitu země při využívání nových technologií, z nichž některé, jako třeba nové způsoby skladování energie vyrobené solárními panely a větrníky, jsou podle různých zpráv takříkajíc za rohem. Nabízí se tak otázka, zda umanutost některých našich nejvyšších politiků ve vztahu k prosazování jaderné energie není více výsledkem lobbistických tlaků – i z východního zahraničí – než výsledkem racionální diskuse.
Aby toho nebylo málo, bojovně naladěný Babiš se před cestou na summit pustil nevybíravě i do Finska, které až do prosince předsedá EU. Prohlásil, že jeho předsednictví bylo fiasko, a to zejména proto, že navrhlo snížit kohezní fondy a přesunout ušetřené částky, mimo jiné, i do boje s klimatickými změnami.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Babiš přitom prý chce ve vztahu k příštímu evropskému rozpočtu bojovat nejen o to, aby se nesnižoval objem peněz tekoucích do našeho regionu, ale abychom si mohli sami určovat, jak s fondy naložíme. Je to opravdové chucpe, když EU a Finsko takto mistruje politik, kterého Evropská komise ve svém auditu shledala být v konfliktu zájmů, pročež požaduje vracení peněz proplacených Agrofertu. Když k tomu přidáme to, co Babiš odjel na summit hájit ve vztahu k energetické politice, vynořuje se zase jednou obraz země, která si takříkajíc nevidí na špičku nosu.