Článek
Touto „věcí“ není nic menšího než chránit osoby před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je toto jednání v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy nebo jsou úřady nečinné.
Ombudsman také provádí preventivní systematické návštěvy míst, kde mohou být lidé omezováni na svobodě. Dále přispívá k prosazování práva na rovné zacházení a ochraně před diskriminací. Systematicky se také zabývá problematikou práv lidí se zdravotním postižením.
Ačkoliv jsme mohli čas od času slyšet kritické hlasy, podle nichž byl úřad pod vedením Šabatové údajně příliš aktivistický, jakož i hlasy kritizující snahy rozšiřovat agendu ombudsmana, stačí se začíst do výročních zpráv Veřejného ochránce práv, abychom si uvědomili, kolik toho tento obvykle nenápadný úřad, stojící až na některé výjimky stranou mediálního zájmu, v posledních letech vykonal. Zejména v ochraně lidí před diskriminací všeho druhu.
Pokud jsou lidé bezbranní proti přehmatům, nebo dokonce zlovůli státní moci, nelze mluvit o právním státu. I proto je instituce ombudsmana tak důležitá, jakkoliv by ji ti, kdo demokracii chápou jako prosazování vůle většiny, nejraději zrušili. Často funguje jako poslední instance, na kterou se lidé trpící diskriminací nebo porušováním svých občanských práv mohou obrátit.
Ombudsman nemá pravomoci věci přímo měnit, ale podle zákona může upozorňovat státní instituce na jejich pochybení, veřejně na ně tlačit, žádat nápravu. Může také navrhovat Ústavnímu soudu zrušení některých podzákonných norem.
Už proto, že nápravu pochybení instancí státní správy nemůže přímo měnit, je důležité, kdo v jeho čele stojí. Jinými slovy: je důležité, zda má ombudsman přirozenou autoritu, která je nějak spojena s jeho či jejím životním příběhem. A v tomto ohledu bývalá mluvčí Charty 77 byla autoritou stejně silnou, jako byl první ombudsman Otakar Motejl, jehož byla zástupkyní.
Žijeme v zemi, jejíž státní správa nedopadá dobře v celosvětových srovnáních. V zemi, jejíž ministři i další politici se opakovaně zamotávají do korupčních skandálů a jejíž premiér čelí trestnímu stíhání a vyšetřování Evropské kvůli konfliktu zájmů. A také ve státě, který se musí po soudních tahanicích omlouvat za lži hlavy státu.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
V tomto kontextu je osvěžující hodnotit působení někoho, jako je Šabatová. Bez velkých řečí, mediálních výstupů, provokování na sociálních sítích dělala přesně to, co má ombudsman dělat. I navzdory slabým kompetencím úřadu, které politici odmítají posílit, odvedla skvělou práci. Pokud by u nás fungovaly všechny instituce tak, jak pracoval úřad ombudsmana pod jejím vedením, nemuseli bychom závistivě pokukovat po skandinávských zemích nebo Německu.