Článek
V hodnocení vývoje konfliktu, že válka trvá a trvat bude, se projevuje realismus. Skutečně není žádné rychlé řešení a hrozí, že konflikt přeroste v zamrzlý, protože do něj všechny strany „nainvestovaly tolik, že skoro nemohou ustoupit“.
Jeho další výroky však už byly více než sporné, když říkal, že ve válce nejsou jen dvě strany, ale i třetí, a tou je Západ a USA. A svůj výrok korunoval citací názoru amerického komentátora, profesora Chicagské univerzity Johna Mearsheimera, že „Rusko bylo k této válce vyprovokováno, protože to, co se dělo na Ukrajině, považovalo za fatální ohrožení své bezpečnosti“. A Klaus si připravil vše na závěrečný smeč: „Tento názor sice na Západě zastává jen menšina, ale menšina velmi racionálních lidí. Já tento názor sdílím.“
Reakce na sebe nedala dlouho čekat, Jevhen Perebyjnis, náměstek ukrajinského ministra zahraničí a bývalý velvyslanec v ČR, na to reagoval tvrdě: „Jakákoli obhajoba agrese je odporná.“ A připomenul rok 1938 a výroky nacistického ministra propagandy Josefa Goebbelse před Mnichovem: „Praha dál provokuje, Praha pokračuje v drzých výpadech, ale to jim jednou všechno sečteme.“
Když slyším někoho znovu opakovat, že rusko bylo vyprovokováno k agresi proti Ukrajině, okamžitě se mi vybaví analogie s rokem 1938. Jakákoli obhajoba agrese je odporná. pic.twitter.com/OiKO9z58Ud
— Yevhen Perebyinis (@YPerebyinis) July 16, 2023
Ono je skutečně těžko představitelné, že by dění na Ukrajině v posledních letech mohlo ohrožovat Rusko. Vojensky slabší bezjaderná Ukrajina těžko mohla ohrožovat jednu z jaderných supervelmocí. Pokud to nevidí americký profesor z dalekého Chicaga, očekával bych, že minimálně poměr sil by měl být Klausovi jasný. Ale on rád provokuje, rád na sebe přitahuje pozornost. I jeho nástupce Miloš Zeman, který byl fascinován vývojem v Číně, horoval pro obchod s Ruskem a anexi Krymu považoval za danou věc, po zahájení války prozřel a označil Putina za šíleného.
U Klause, který měl také blízko k Moskvě, se to však nestalo. A je otázkou, zda jde o touhu na sebe upozornit, o zaslepenost a rigiditu, fascinaci představou, že velmoci hrají své hry ve snaze dosáhnout regionální hegemonie v anarchistickém světě, což zastává zmíněný americký politolog, nebo něco horšího – tedy vědomou podporu Ruska.
Klausovi se však jeho svět hroutí a se silami chaosu zápolí marně. Svět je mnohem složitější a nepředvídatelnější, takže v něm nelze uplatňovat takovéto zjednodušující modely.
Doufat, že se vše vrátí do starých dobrých normálních kolejí, je vzhledem k dynamice vývoje marné. Aspoň to si Klaus uvědomuje, když komentuje vývoj v EU, a zejména ve Francii slovy, že je to nevysvětlitelné a že není optimista.
Lze jen doufat, že svéráz našich posledních exprezidentů už bude patřit minulosti a další hlavy státu už nebudou zpochybňovat zjevná fakta, jako je oteplování, a neobklopí se odpůrci darwinismu odmítajícími evoluci, protože touží po pevném, jasně pochopitelném řádu.