Článek
Ti, kdo si myslí, že Babiš coby jeden z nejpopulárnějších českých politiků a předseda dlouhodobě nejsilnější politické strany, kterou reprezentuje v postu premiéra poměrně úspěšné vlády, má nemalé šance se prezidentem stát, pokud by – i s podporou Zemana – o funkci usiloval, možná nedoceňují, že Češi kladou na funkci prezidenta dosti jiné nároky než na funkci premiéra.
Zatímco málokomu kupříkladu vadí, že premiérem je imigrant ze Slovenska, protože zohledňují především jeho manažerské a politické schopnosti, při volbě prezidenta by Babišův původ dozajista roli hrál. Prezident coby hlava státu je funkce velmi symbolická. Lidé si do ní mnohem víc, než do funkce premiéra, promítají svoji národní identitu.
Uchazeči o prezidentskou funkci jsou také veřejností, prostřednictvím médií, podrobeni mnohem detailnějšímu zkoumání, pokud jde o jejich minulost. Zatímco v roli premiéra většině české veřejnosti, zdá se, nevadí Babišovo několikaleté členství v komunistické straně před rokem 1989 a obvinění, že spolupracoval s komunistickou tajnou policií, v prezidentské volbě, jakož i v předvolebních debatách, by to hrálo velkou roli.
Babiš je částí veřejnosti oceňován především pro své manažerské schopnosti. Dokázal v čele vlády využít dobré ekonomické situace ke zvýšení penzí nebo navyšování platů ve státem kontrolovaných institucích, což spolu s rekordně nízkou nezaměstnaností pomohlo ke strmému růstu platů i v soukromém sektoru. Mnohé z jeho vizí, které nastínil v knize „O čem sním, když náhodou spím“ zůstávají sice zatím na papíře, ale zlepšování ekonomické situace za jeho vlády mu prozatím stačí ke stabilní voličské podpoře.
Tato podpora má ovšem evidentně svoje meze. Na jedné straně je jeho osobní popularita coby politika, která se pohybuje okolo čtyřiceti procent, ale v níž ho v posledním průzkumu předstihl Václav Klaus mladší. Na straně druhé je podpora pro jeho hnutí ANO, která se stabilně drží okolo třiceti procent.
To jsou sice slušná čísla, ale zdá se, že reprezentují strop Babišovy popularity. Navíc, vezmeme-li v úvahu, že Babiš má v průzkumech popularity dlouhodobě zároveň vyšší negativní hodnocení než podporu a že jeho hnutí má poměrně slabý koaliční potenciál, nebylo by pro něj vůbec jednoduché se přehoupnout přes padesátiprocentní hranici, ani kdyby neměl výše zmíněnou osobní zátěž, která, jak už bylo řečeno, by nepochybně byla předmětem vášnivých debat a útoků ve volební kampani.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Babiš by měl oproti ostatním kandidátů jistě výhodu v tom, že v kampani by pro něj nebyly problémem peníze, jakož i v tom, že se dokáže obklopit špičkovými PR manažery. Jenže, jak jsme viděli kupříkladu v minulé prezidentské volbě v podobě kandidatury milionáře Jiřího Hynka, peníze v prezidentské kampani nejsou vším.
Otázkou též je, do jaké míry by byla výhodou podpora Zemana. Ten se zdá být v české politice zvláštním úkazem v tom, že slaví úspěchy jako osobnost, politické subjekty i politici, které podpořil, jsou na tom v poslední době ve velké většině ale podstatně hůře. Jinými slovy, být favoritem Miloše Zemana ve volbě, která je tak jasně zaměřena na osobnostní profil kandidátů, nemusí být nutně výhodou.