Článek
Informace, že ukrajinské jednotky často vedou palbu z děl umístěných poblíž obytných domů, se určitě budou zakládat na pravdě stejně jako to, že vojáci odpočívali v nemocnici a z jejího okolí pálili. Nemá se to, ale dělá se to. Ukrajinští vojáci se snaží všemi silami zastavit postup agresora a v téměř obklíčeném Lysyčansku neměli moc možností, odkud pálit po nepříteli. Vypichovat tento postup v době, kdy ruské jednotky stále postupují a běžně používají i proti civilistům kazetovou munici, o čemž opakovaně informovala stejná organizace, však působí trochu podivně. Amnesty International tak nahrává Moskvě, která tvrdí, že Ukrajinci používají taktiky islámských teroristů, když pálí z bytových domů, aby tak obhájila vlastní válečný zločin, jímž je ostřelování civilních čtvrtí.
Zpráva už ovšem opomíjí, že Bachmut nebo Lysyčansk jsou - nebo byly v době, kdy se zmíněné skutky staly - městy, o která se přímo bojuje. A část obyvatel odmítla evakuaci, protože se jim nechtělo opouštět to jediné, co mají – svůj roky budovaný domov. Mnohdy navíc nemohli ani odejít, humanitární koridory se otevíraly pozdě a často vedly jen na území pod kontrolou Rusů, tedy nepřítele, který Ukrajinu napadl.
Ukrajina se brání nařčení Amnesty International, že využívá civilisty jako živé štíty
Další obvinění kritizují to, že v areálu vysoké školy parkovalo vojenské vozidlo a že se vojáci pohybovali u obilného sila. Poslední dva fakty však nic nedokazují, za válečného stavu přebírají klíčovou roli ozbrojené složky, které dohlížejí i na řadu veřejných budov a infrastrukturních staveb. Možná si ale v Amnesty neuvědomili, že za války hrají v každé zemi klíčovou roli ozbrojené složky a starají se o to, aby země dál fungovala a nenastala humanitární krize, která by se už nedala zvládnout a vyústila by tragédii.
Vzhledem k záplavě zpráv o Ukrajině, kterou Amnesty produkuje a v nichž se většinou věnuje ruským válečným zločinům, by se mohlo zdát, že jde o pokus o vyváženost, o snahu upozorňovat na válečné zločiny v duchu známého hesla padni komu padni, které už samo je dost pochybné v době, kdy zuří válka a Rusko se dál pokouší pronikat do hloubi ukrajinského území.
Podezření však vzbuzuje, že klíčovou větu „zdokumentovali jsme vzorec, jak ukrajinské síly vystavují civilisty riziku a porušují zákony války, když operují v obydlených oblastech“, pronáší sama generální tajemnice organizace Agnès Callamardová, což ukazuje, že asi nemá jít jen o další v řadě zpráv o Ukrajině.
V Kremlu budou jistě její slova kvitovat s povděkem, protože říká to, co opakuje i Moskva. Pokud chtěla generální tajemnice ukázat, že ani jedna strana není svatá, což je pravda, nemohla si vybrat pro ruskou propagandu lepší dobu. V době vleklých bojů a mizivého postupu je to voda na ruský mlýn do nekonečna omílající, že na Ukrajině bylo potřeba zakročit a ochránit civilisty před útlakem fašistické kyjevské vlády, jak ji ocejchoval Kreml.
I kdyby šlo opravdu jen o snahu upozornit ukrajinskou armádu, že i její činy jsou bedlivě sledovány, pročež by si měla dát pozor, aby se také nedopouštěla válečných zločinů, nezbývá než připomenout, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými skutky. V Amnesty International jistě dobře vědí, že se válka dávno nevede jen na bojišti, ale i na poli propagandy. Takto nahrála agresorovi.
Tím neříkám, že by se podobné činy neměly zdokumentovat a prošetřit, protože potrestat se musí každý válečný zločin. Zatím se však ještě bojuje a nezdá se, že by strůjcům války, bez nichž by se žádné další zločiny nespáchaly, hrozil jakýkoli soud.