Článek
Prozatím se zdá, že nikdo nechce ustoupit. Prezident Joe Biden očekává, že americký Kongres zvýší dluhový strop bez dalších požadavků. Naopak republikáni chtějí po Bidenovi, ať přislíbí úsporný plán 5 bilionů dolarů během deseti let. Donald Trump a jeho příznivci jdou ještě dál. Nechtějí navyšovat strop vůbec, aby případný krach ukázal v celé nahotě Bidenovu neschopnost řídit stát.
Nikdo nepochybuje, že se nakonec americká politická scéna na navýšení stropu dohodne. Dluhový strop se v minulosti navyšoval více než sedmdesátkrát. Případný krach USA by totiž v ekonomickém světě vyvolal opravdovou tsunami. A to si nikdo nepřeje. Američtí představitelé se musí vyrovnávat s geopolitickým tlakem Číny. Jedno z mnoha válečných polí se vede i na úrovni měny. Dedolarizace světa je nyní jednou ze zbraní proti USA. Problémy s americkými dluhopisy by nahlodaly důvěru v dolar. Odpůrci dolaru by měli o důvod víc, proč od této měny ustupovat. Pragmatismus nakonec zvítězí a dluhový strop se zvedne. Dopady v zahraniční politice by byly nepředstavitelné. Americké volby se blíží a není jisté, zda by tak velké škody američtí demokraté byli schopni uklidit.
Diskuse okolo navýšení amerického dluhového stropu je však zajímavá i z mnoha jiných důvodů, než je bezprostřední krach USA. Otázka zadlužení, a hlavně udržitelnosti veřejných financí byly hlavními evergreeny politických problémů v USA během posledních dvaceti let. Jedinou přestávkou byla pandemie covidu-19. Během ní se na dluh zapomnělo a tiskárny hotovosti se otevřely naplno. Vše se zachraňovalo, firmám a lidem se posílaly tučné šeky. Nyní se bude platit účet a přichází tvrdé vystřízlivění.
Právě návrat ke klasickému problému vyrovnanosti veřejných financí znamená tečku za covidem. Je jedno, zda covid byl, nebo nebyl, nyní se musí platit dluhy. Ty tu samozřejmě byly i před covidem. Proto výmluvy na pandemii neobstojí. Vrátili jsme se do bodu, kde nás covid opustil, pouze dluhy nabobtnaly a jejich řešení bude ještě bolestivější než předtím.
Neštěstí nechodí nikdy samo. Problém udržitelnosti dluhu se bude řešit napříč celým světem, protože zažíváme období restriktivní měnové politiky. Dnes je jasné, že vše bude trvat mnohem déle, než se čekalo. Mnohokrát se spekulovalo, že americká ekonomika není schopna vydržet dlouhodobě sazby vyšší než 2,5 %, jak jsme se mohli přesvědčit před covidem. Nyní máme sazby 5,25 % na dolaru a americký pracovní trh ještě odolává.
Sazby rostou prakticky rok. Tento růst se postupem času projeví na obsluze státního dluhu. Ne hned, protože stát si půjčuje průběžně během roku a jen malá část státního dluhu je obnovena. Zvýšené náklady na obsluhu dluhu se projeví v čase postupně. Ve federálním rozpočtu USA byly náklady na dluh v roce 2021 352 miliard dolarů, v roce 2022 již 475 miliard. Letos určitě bude překonána psychologická hranice 500 miliard. Mimochodem neschválení dluhového stropu posiluje spekulace na potenciální krach, a tak si USA musí půjčovat již nyní za vyšší úrok. Udržitelnost dluhu bude velkým tématem v příštích měsících nejenom v USA, ale v Evropě.
Šance, že se politikům povede provést smysluplné seškrtání výdajů a nezvýšit daňovou zátěž, jsou velmi malé. Jedinou šancí, jak se dostat z dluhové pasti, je růst způsobený novými technologiemi. Nechci v této chvíli spekulovat, jak moc jsou nové technologie pertinentní, ale je jasné, že pro příští roky budou reprezentovány hlavně elektromobilismem a umělou inteligencí. V obou disciplínách Evropa silně zaostává za USA a Čínou. Americký dluhový strop nám toto všechno připomíná. Výmluvy na minulost nám v nastávající těžké době pouze ubírají na síle.
Bílý dům a republikáni se blíží dohodě o navýšení dluhového stropu
