Článek
Režie se nedopustila chyby jako v případě Hilary Clintonové, která řekla, že je Amerika připravena mít za prezidenta ženu, a Harrisové zakázala, aby vyzdvihla svůj indicko-černošský původ. Stranické předáky a delegáty ovládla upřímná radost z úlevy, že se zbavili přestárlého prezidenta. O volebním programu však nepadlo ani slovo. Po dvou týdnech její kampaně se komentátoři stále dohadují, jaké představy a jakou politiku vlastně Harrisová prezentuje.
Něco málo prozradila dle zásady „slibem nezarmoutíš“. Pomůže potřebným studentům se školným, „posvítí si na firmy“, jež předražují potraviny (postcovidová inflace zvýšila ceny o 20 procent), a rozjede výstavbu na bydlení pro mladé páry s dotací 25 000 dolarů. To ale není jen tak. Regulační zásahy pokřivují trh a mívají negativní důsledky, je důležité vědět, jak si to představuje.
Máme-li věřit průzkumům, což je velká otázka, preference jí sice malounko stouply, avšak aby vyhrála volby, musí vyložit realistický a přesvědčivý plán. Sám bývalý prezident Barack Obama to naznačil: „Udělali jsme toho opravdu hodně, vložili jsme do prezidentské kampaně ohromnou energii, nezapomeňme ale, že máme společnost rozdělenou prakticky půl na půl…“ Zdá se, že připustil to, na co mají mnozí podezření od počátku, že staronová kandidátka na z gruntu novou roli nestačí.
Harrisová má totiž neblahou zátěž svých politických názorů z doby, kdy jako senátorka a kandidátka na nejvyšší úřad patřila k progresivistickému křídlu své strany, a samozřejmě je také zodpovědná s prezidentem Bidenem za nejvyšší deficit státního rozpočtu i naprosto nevídaných devět milionů nelegálních migrantů. Demokraté nyní s podporou liberálních médií nehorázně retušují a upravují její minulost, jak to dělávali dávní komunisté. Jeden sovětský disident kdysi řekl: „Budoucnost máme stejnou, ale minulost, ta se u nás stále mění.“ Strana potřebuje představit novou Harrisovou, a některá média tak – jako Axios – dokonce opravují své staré informace. Marné úsilí v době sociálních sítí.
Krátký rozhovor v televizi CNN, což je hlásná trouba demokratů, pochybnosti o kandidátce nerozptýlil, ke grilování nedošlo. A když se jednou otázce výjimečně vyhnout nedalo, Harrisová svou metodu vyjevila. Popsal ji v týdeníku Spectator Douglas Murray. „Kdyby jí někdo položil otázku, jak hodlá snížit inflaci, řekla by: ‚Musíme si nejprve uvědomit, co inflace vůbec je, co pro lidi znamená a jak velký význam hraje v jejich životě!‘ Kdybychom se jí zeptali: ‚Madam viceprezidentko, co tomu říkáte, takový hezký den,‘ jistě bychom uslyšeli: ‚Dovolte mi, než se vyjádřím k dnešnímu počasí, abychom si nejprve ujasnili, jak zásadní význam má počasí v životě lidí.‘“
Trump sice občas slibuje nemožné (deportaci 20 milionů migrantů nebo okamžité ukončení války na Ukrajině), ale jinak má uvěřitelný program. Hodlá uzavřít hranice, snížit daně, zvýšit importní cla nebo zakázat potraty od 3 měsíců výše.
Dva měsíce do voleb je dlouhá doba, a přestože emocionální vlny (vibes) hrají v Americe značnou roli, střetu s kritickými novináři se Harrisová nevyhne a za pár dní se poprvé utká s Donaldem Trumpem. Slovní salát, jak Američané mlžení říkají, by jí nepochybně zničil reputaci.
Volební klání mezi Trumpem a Harrisovou se před debatou opět vyrovnalo
