Článek
Írán zažívá protesty opakovaně, protože na zemi tvrdě dopadají mezinárodní sankce kvůli jadernému programu Teheránu.
Snaha dosáhnout jejich zrušení v rámci jednání o obnovení dohody o íránském jaderném programu z roku 2015 byla neúspěšná. Všichni si pamatují, jak režim ajatolláhů využil zrušení sankcí k podpoře různých proíránských skupin v regionu.
Největší protesty zažil Írán v roce 2019, když stoupla ceny paliv až na dvojnásobek. Zasáhly přes osmdesát měst, a vedení země se nakonec rozhodlo při jejich potlačování použít ostrou munici, takže obětí byly stovky, možná až 1500.
Vedle ekonomických požadavků totiž zaznívala i volání po konci Islámské republiky, ajatolláh Alí Chameneí byl označován za diktátora a volalo se po návratu svrženého šáhinšáha Rézy Páhlavího.
Objevovaly se i výzvy, aby se pomáhalo lidem doma, a ne Palestincům v Gaze nebo hnutí Hizballáh v Libanonu.
Íránci tehdy i teď mají pocit, že peníze by se za krize při vysoké inflaci mohly využít jinak než na podporu proíránských milicí v Iráku nebo vzbouřených Húsíů v Jemenu.
Zářijové protesty však neměly ekonomické příčiny. Vyvolala je smrt dvaadvacetileté Kurdky, která zemřela poté, co ji bila náboženská policie, neboť neměla dostatečně zakrytou hlavu.
Írán zažil poprvé protesty vyvolané ženami, které tvrdě odmítaly nejen smrt Amíníové, ale také nařízení, jak se mají zahalovat. Sundávaly si a pálily veřejně šátky a stříhaly si vlasy.
Ženy přitom nezůstaly v protestech osamoceny, přidávaly se k nim další nespokojené skupiny. Opět zaznívala volání po smrti diktátora, ajatolláha Alího Chameneího a strhávaly se portréty jeho i jeho předchůdce. I protestující muži tleskali, když ženy pálily hidžáby.
Po svržení šáha bylo zavádění přísných pravidel islámu vítáno, modernizace země, kde po Teheránu chodily v polovině sedmdesátých let běžně ženy v minisukních, ale byla příliš překotná a konzervativní venkov ji nepřijal.
O čtyřicet let později je však situace jiná, většina Íránců nezažila nejen vládu Rézy Páhlavího, ale ani osmiletou válku s Irákem. Nejsou nadšeni, že se moci chopili ajatolláhové, kteří zbavili zemi západní dekadence a upevnili váhu islámu. Režim ajatolláhů už není sexy a mohou se cítit jako pověstný kůl v plotě.
Zatímco v sedmdesátých letech byl venkov izolován, nyní mají mobilní telefon i v nejzapadlejší vsi. Mohou tak sledovat videa na TikToku a vidět, že jinde se žije jinak a jde to.
Ženy nechápou, proč by se měly nechávat svazovat přísným výkladem islámského práva, když se i v konzervativní Saúdské Arábii pravidla uvolňují, zatímco v Íránu se po nástupu nového prezidenta Ebráhíha Raísího zostřují.
Protesty navíc přišly v tu nejméně vhodnou dobu, protože Alí Chameneí má 83 let a je vážně nemocný. V září zřejmě prodělal operaci.
Spekulovalo se, že by nástupcem mohl být Raísí, ale je otázkou, jestli ho demonstrace neoslabily. Sice se snažil situaci zklidňovat, když uváděl, že se musí smrt Amíníové vyšetřit, jenomže k ní vedla právě jeho politika prosazování tvrdšího výkladu islámského práva.
Duchovní navíc mohou přijít o část moci. O volbě nového nejvyššího vůdce sice rozhoduje jejich sbor, ale je jasné, že výběr budou ovlivňovat Revoluční gardy, které představují v zemi rozhodující moc nejen vojenskou, ale i ekonomickou.
Írán nutně směřuje ke změnám, a byť není jasné, jakou budou mít podobu, stávající situace nebude trvale udržitelná, což je špatná zpráva pro Moskvu. Teherán je totiž jediný, který Rusko podporuje ve válce na Ukrajině, a to i dodávkami zbraní.