Článek
Upřímně řečeno se volba amerického prezidenta stává rozhodováním mezi menším zlem. Ani jeden z kandidátů neoplývá velkým charismatem. Kamala Harrisová je nevýrazná a jako Bidenova viceprezidentka na sebe nijak výrazně neupozornila. Je ale snadno představitelné, že bude pokračovat ve stejném duchu, v zásadě se stejným týmem.
Jaký je Donald Trump, se ukázalo, když byl americkým prezidentem. Narcisistní histrion libující si v teatrálních gestech, který má pocit, že je pořád ve vlastní reality show. Jeho vyhrocené slovní přestřelky se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem a náhlý obrat, kdy se z nich stali skoro přátelé, by se neuplatnily v nejmizernějším scénáři k seriálu o ambiciózním americkém prezidentovi. Skutečnost, že může opět kandidovat člověk, který zpochybňuje výsledky minulých voleb, svědčí o hluboké krizi americké demokracie, jakou si těžko kdo mohl kdy představit.
Extrémně těsný výsledek byl už v roce 2000 a je možné, že přepočítání všech hlasů na Floridě by vedlo k vítězství demokrata Ala Gora. Nejvyšší soud však rozhodl, že vítězem se stal George W. Bush, a Gore to přijal, nevyslal bandu svých příznivců táhnout na Kapitol, aby zablokovala vyhlášení prezidenta.
Opakovaná kandidatura Trumpa ukázala, že pravidla se dodržovat nemusí. Poškodila tak vážnost americké demokracie a prezidentských voleb, což jsou první poražení v těchto volbách.
Beztak se však volby stávaly stále více jen soutěží, ve které jde o to, za každou cenu získat co nejvíce voličů. Tak jako v mnoha talentových a pěveckých soutěžích dávno nejde o pěvecké kvality, podmanivý hlas a interpretační schopnosti v tom kterém žánru, ale o krásu, sex-appeal a schopnost být vtipný nebo komunikovat s publikem, tak politické priority a názory nehrají prim. Jde o to, oslovit voliče, získat jejich přízeň a za žádnou cenu je svými názory neodradit. Donald Trump zcela záměrně neodpovídá na otázku, jestli je pro zákaz interrupcí nebo ne, protože ví, že kdyby řekl svůj názor, tak si část voličů odradí. Buď ztratí podporu evangelikálů, kteří interrupce považují za vraždu nenarozených neviňátek, nebo svobodomyslných žen, které chtějí mít právo rozhodovat o svém životě.
Harrisová je zase opatrná ohledně Izraele, protože nutně potřebuje hlasy amerických Arabů a muslimů, kteří dlouhodobě volili demokraty, ale to se změnilo po tvrdé odpovědi Izraele na útok Hamásu z Pásma Gazy, kterou Bílý dům v zásadě podpořil.
Protože chtějí každý hlas a nelze riskovat ztrátu žádného, jsou témata, o nichž kandidáti raději nemluví. Politické diskuse do hloubky nahradila klipová vyjádření s jednoduchými slogany, což ukazuje, kde končí politika v době sociálních sítí. Politici nenabízejí názory, s nimiž se voliči buď ztotožní, nebo je odmítnou, ale snaží se nabídnout to, co si myslí, že chce většina voličů. Krátce se tomu říká populismus. Všichni se snaží být těmi, kteří zaujmou, pokud možno všechny.
To ovšem oslabuje podstatu pluralitní demokracie a otvírá dveře šikovným manipulátorům, kteří vědí, jak se zalíbit.
Poražených je už teď dost, jedním z nich je i spikleneckým teoriím podléhající Robert F. Kennedy jr., který se chtěl ukázat jako alternativa k oběma kandidátům, ale nakonec podpořil Trumpa a stal se nanejvýš jeho onucí.
Jsou tu však i vítězové. Těmi jsou především šikovní marketéři, kteří dokážou politika prodávat jako zboží. Zdůrazňují to, co by mohlo oslovit potenciální zákazníky, v tomto případě voliče. Ale je tu ještě jeden vítěz, který má i jméno. Je to Elon Musk, který se vrhl naplno do podpory Donalda Trumpa a klidně rozhazoval mezi voliče peníze, když podepíšou, že půjdou k volbám a souhlasí se zachováním prvního a druhého dodatku ústavy, tedy se svobodou projevu a právem vlastnit ruční zbraně téměř bez omezení. Je to skoro na hraně s kupováním hlasů.
Pokud Trump vyhraje, bude to hodně kvůli Muskovi, který dokáže oslovit svým úspěchem voliče více než Trump čelící soudním procesům, které se netýkají jen umlčování žen, s nimiž si něco začal, ale i daňových úniků. Podnikatel, jehož bohatství je menší, než sám tvrdil, a člověk, na němž se stáří začíná projevovat, tak jako se ve větší míře projevovalo na Joeu Bidenovi, není zrovna ten ideál schopného lídra. Sice neklopýtá a nepadá jako Joe Biden, a když ho postřelili, zachoval se hrdinně, ale bez čtecího zařízení si plete Dalmácii s decimálkou.
Muskovi však neublíží, ani když Trump prohraje, protože to nebude Muskova prohra, ale Trumpova. Musk ho jen podporoval a moc ho to nestálo. Peněz sice poskytl dost, ale vzhledem k majetku, co má, to nepocítí. Ale ukázal, že má nejen dobré nápady a obchodní talent, ale nebojí se ani politicky se angažovat.
Heslo Democracy Dies in Darkness, které si zvolil pro první rok Trumpovy vlády list The Washington Post, má bohužel obecnější platnost. Skutečně se zdá, že se sílícím významem politického marketinku nastává soumrak demokracie. Už nejde o prosazení idejí a určité politiky, což bývalo důvodem vstupu do politiky, ale o samotné vítězství ve volbách, které se stává cílem.