Článek
Trumpovi se opět podařilo vzbudit pozornost, což umí. Nyní však už neprobíhá předvolební boj, kdy je potřeba zaujmout potenciální voliče kontroverzními výroky. Už je zvolený.
Jeho slova ničemu nepomáhají, jen znejišťují spojence USA, místo aby znejišťovaly jejich společné protivníky – Rusko a Čínu. Trumpovi může vadit, že americké lodě musejí platit za to, že mohou proplout Panamským průplavem, a ještě více mu může vadit, že významným investorem v Panamě se stává Čína, což rozhodně není dobré.
Hrozba případného převzetí průplavu Američany ovšem Panamu nezažene do náručí USA, efekt bude přesně opačný. Latinskoameričtí předáci se budou opět vyhrazovat vůči USA, na což většina obyvatel Latinské Ameriky dobře slyší. Výsledkem bude další příklon latinskoamerických zemí k Číně.
Sny o tom, jak by byly Spojené státy mocné, kdyby jejich součástí byla i Kanada, asi lze pochopit. Ale realita je, že Kanada jejich součástí není a ani být nechce. USA by se samozřejmě Kanada se svými přírodními zdroji náramně hodila, ovšem už teď tam působí celá řada amerických firem, takže žádné připojování ani není potřeba. Stejně tak je nesmyslné to obhajovat potřebou zlepšit obranu USA proti ruskému útoku. Kanada a USA mají společnou protivzdušnou obranu v rámci systému NORAD.
Podobně hloupé je opět mluvit o snaze získat Grónsko, které Trump chtěl koupit už za svého prvního období v Bílém domě. Tím budoucí americký prezident jenom popudí své evropské partnery proti sobě, aniž by cokoli získal.
Budoucí americký prezident pak vypadá úplně přesně stejně jako Vladimir Putin. Ten také říká, jaká všechna území by měla být součástí Ruské federace, nebo alespoň jejími satelity. Trump se sice dosud projevoval spíše jako odpůrce válek, které chce raději za každou cenu ukončit, aby se mohlo výhodně obchodovat, i když kdysi nechal vypálit rakety na Sýrii. Domluvil také velmi nevýhodnou dohodu s Tálibánem, která ukončila vleklou válku v Afghánistánu, a rovněž stáhl část amerických vojáků ze Sýrie a potopil tamní kurdské spojence.
Jeho výroky o rozšiřování území silou podkopávají západní jednotu, což není v době rostoucího napětí dobré. Hlavně je však velmi dobře slyší v Moskvě, kde si může Putin říci: „Vždyť my vlastně máme s Trumpem společný pohled na svět. Oba chceme své sféry vlivu.“ Proč se tedy nedomluvit a nevyhandlovat podmanění Ukrajiny Moskvou za to, že bude Putin mlčky přihlížet třeba anexi Grónska, byť má Rusko své značné zájmy v polárních oblastech?
To sice zřejmě nehrozí, ale i tak by americký prezident neměl vidět v Evropě jen pytel hašteřivých potížistů. Může mít pocit, že na Evropany doplácí, že se vezou a nepřispívají dostatečně na obranu. To je sice částečně pravda, ale ani tak by mu Evropa neměla být fuk. Transatlantické spojenectví mu totiž zajišťuje bezpečné východní pobřeží, takže se může soustředit na rivala číslo jedna – Čínu.
Zamyslet by se však měli především evropští politici. Teď nemyslím jen zvyšování výdajů na obranu a obnovení vojenskoprůmyslového komplexu. Hlavně by si měli vzpomenout na římské heslo Divide et impera. Trump, který chce opět udělat Ameriku velkou a na prvním místě, je s oblibou využívá. V Evropě si vždycky najde někoho, v němž vytváří pocit, že ho bere vážně, aby mohl prosazovat své zájmy. Netouží po silné a jednotné Evropské unii. Chce uzavírat pro Ameriku výhodné smlouvy s jednotlivými zeměmi, které jsou mnohem slabší.
Trumpa změnit nemůžeme. Můžeme se však v podstatných záležitostech sjednotit. Rozhodně musíme společně říci, jako to udělala Francie v případě Dánska, že požadovat něčí území je nepřípustné, a nemyslet si, že my raději budeme zticha, aby nás neminulo pozvání do Bílého domu k americkému císaři, proti němuž je většina zemí v nerovném postavení.
Jasně že je Evropa pytel blech rozkládaný žabomyšími spory, ale jsou podstatné věci, ve kterých je nutno rychle a brzo ukázat jednotu. Aby někde opět nerozhodovali o nás bez nás.
Amerika je spojenec, ale imperiální choutky se nemohou tolerovat nikomu. A jsem si jist, že kdyby se Brusel hlasitě a jednotně ozval, Trump by to slyšel.
