Článek
Využít tohoto svátku míní i propalestinská skupina Ne naším jménem. Bojovat za svobodu Palestinců je oprávněný požadavek, protože se dosud nedočkali svého státu. Že si za to částečnou mohou sami a že k tomu přispěly už v roce 1948 arabské země, sledující své a nikoli palestinské zájmy, je druhá věc. Izrael se taky nikdy moc nehnal do toho, aby měli Palestinci vlastní stát, i když v devadesátých i v nultých letech tu šance byla, a ještě ji umocnilo izraelské stažení z Pásma Gazy. Bohužel však pásmo ovládlo teroristické hnutí Hamás, které žádnou dohodu s Izraelem nechtělo, začalo ho ostřelovat a toho využili izraelští jestřábi, aby vznik samostatné Palestiny všemi způsoby brzdili.
Že si Palestinci za to, že nemají svůj stát, mohou do značné míry sami, demonstranti připomínat nemíní. Vnější nepřítel se snáze definuje.
Spojovat ovšem s palestinskou otázkou odkaz 17. listopadu a chtít mu tak vrátit jeho původní význam, jak tvrdí v prohlášení skupina Ne naším jménem, je pustá demagogie, za kterou by se ani Goebbels nemusel stydět. Text se sice snaží navenek působit seriózně a vypočítává, čím vším Palestinci trpí. V Izraeli se k nim skutečně přistupuje apriori s podezřením a bezpečnostní síly se na ně skutečně zaměřují a někdy je i šikanují, protože jedním z největších rizik je palestinský terorismus. Radikální židovští osadníci taky nejsou beránci boží. Ale spojovat propalestinský protest s demonstrací osmi statečných na Rudém náměstí po sovětské invazi do Československa? To je lež nejhrubšího kremelského zrna.
Na Rudém náměstí protestovali občané země, která útok podnikla. Nevím nic o tom, že by Československo bylo zapojené do války v Gaze, že by tam naši vojáci bojovali po boku izraelských. V Tel Avivu se přitom konala řada protestů odsuzujících izraelský postup a volajících po příměří a také po propuštění nevinných rukojmí držených teroristy z Hamásu už více než rok v nelidských podmínkách. Válka v Gaze mohla dávno skončit, kdyby je propustili.
I srovnání se 17. listopadem také kulhá na všechny čtyři. V Praze se před 35 lety protestovalo proti zahnívajícímu totalitnímu komunistickému režimu. Českoslovenští studenti a další občané odmítali vládu jedné strany a způsob, jakým jedná. Byl jsem tam a vím, jaká zaznívala hesla. Roubovat na tuto demonstraci požadavky zastánců Palestinců je pokřivováním minulosti. S právem Palestinců neměla demonstrace nic společného. Možná paralela je tu jediná – občané Československa stejně tak jako obyvatelé Pásmy Gazy trpěli totalitou. Zatím jsem si však nevšiml, že by lidé v Gaze protestovali proti zvůli a neschopnosti Hamásu, jenž je strhává do stále větší bídy a marasmu. Když Hamás zaútočil na Izrael, jeho teroristé vraždili v kibucech i ty Izraelce, kteří se snažili Palestincům pomáhat.
Rád bych také upozornil ctěné pořadatele, že většina Čechoslováků si o palestinských skupinách už v roce 1989 myslela své a měla pocit, že se Izrael brání arabské přesile. Státní média – a jiná nebyla – občanům neustále horem dolem cpala propalestinskou a proarabskou propagandu. I mnozí účastníci manifestace na Albertově si pamatovali, kolik Palestinci a jejich soukmenovci z teroristické Frakce rudé armády unesli letadel a kolik povraždili lidí včetně izraelských sportovců na olympiádě. Naopak Izrael byl odsuzován jako sionistický.
Text však nakonec ukazuje, že demonstrace není jen propalestinská, ale hlavně protiizraelská: „Je pro nás nepřijatelné vidět vlajku Izraele, který čelí před Mezinárodním soudním dvorem v Haagu obvinění z možného páchání genocidy, viset na budově Národního divadla.“
Pořadatelům bych připomněl, že pod toutéž vlajkou demonstrují v Izraeli lidé kritizující postup vlády v Gaze. Palestinskou vlajkou mávali nejrůznější palestinští a islámští teroristé vraždící nevinné lidi nejen v Pásmu Gazy, ale i jinde ve světě. Naposled s ní mávali bitkaři pronásledující po vzoru SA Židy v Amsterdamu po pohárovém utkání Maccabi Tel Aviv. Tato vlajka, kterou teroristé potřísnili krví nevinných, je vidět běžně na akcích skupiny Ne naším jménem. Skupiny, která tvrdí, že palestinské heslo „Od řeky k moři“ neznamená snahu vyhnat z Palestiny Židy. Ohání se soudním rozhodnutím, které heslo nezakázalo, ale to nemění nic na jeho podstatě. Znechucení z vyvěšení izraelské vlajky ukazuje, že skupina souzní s likvidací státu Izrael, když jí vadí jeho symboly.
Radikálové z Ne naším jménem mohou demonstrovat, mají to povolené, i když to vzhledem k událostem v Amsterdamu není zrovna šťastné. Ale když už, tak bez zaštiťování se ukradeným odkazem 17. listopadu. Na Národní třídě jsme já ani ostatní nebyli kvůli Palestincům. Měli jsme své vlastní problémy s komunistickou mocí.
