Článek
Tato image mu byla vytýkána, že je jejím cílem se jen zalíbit mladé generaci, aby ho volila. Výtvarná zkratka však zcela odpovídala jeho názorům i pohledům na umění. Na konci roku 2012 zahajoval v pražském Doxu výstavu děl rakouského akcionisty, loni zemřelého Hermanna Nitsche. Proti němu jsou i ti nejradikálnější punkeři dobře vychovanými hochy. Nitsch proslul obnovením krvavých dionýsovských rituálů, při kterých se trhaly zvířecí vnitřnosti a na ukřižované účastníky se lila krev.
„Měl jsem tehdy (v šedesátých letech) čas se věnovat něčemu mnohem zábavnějšímu, než je politika, v té době jsem se zajímal o moderní umění,“ řekl na vernisáži a všechny varoval, že výstava je šokující. „Rok 1968 měl na Západě jiný význam než u nás. Skončil jím poválečný biedermeier.“
Schwarzenberg zahájil šokující výstavu vídeňských akcionistů
V diskusích před volbou hlavy státu neváhal dát najevo svůj pohled na Benešovy dekrety, když řekl nejen, že jsou vypršelé, ale že dneska by za ně tehdejší vláda i prezident skončili před haagským tribunálem. Taktické to nebylo, mnohé včetně mé mámy to odradilo, aby pro něj hlasovala, a zřejmě ho to připravilo o vítězství, ale odpovídalo to jeho naturelu říkat, co si myslí, a trvat na tom.
Když zvažoval Izrael v roce 2020 anexi rozsáhlých částí Západního břehu Jordánu, kde vybudoval židovské osady, Schwarzenberg se proti tomu postavil, i když vždy byl přítelem Izraele a po říjnovém útoku teroristů z Hamásu dal jasně najevo, že má právo na obranu.
V rozhovoru pro Právo, který následoval po článku tří exministrů zahraničí kritizujících plány Izraele, charakterizoval jasně své postoje: „Já jsem už dědek starej, který nemá politickou ctižádost, a tudíž mohu říci pravdu… Já mám své stanovisko a je mi jedno, zda je pravicové, nebo levicové. Už dělám politiku šedesát let, tak nevím, proč bych se měl zajímat o nějaké škatulky. Já jsem Schwarzenberg a to stačí. Vycházím z rodinné tradice postavit se proti přílišné většině.“
„Do konce života mi bude inspirací.“ Politici vzpomínají na Schwarzenberga
