GLOSA: Oplocená imunita - Josef Koukal

V závažnějších kauzách typu korupce právě u VV či ODS se případy k Ústavnímu soudu nedostaly. Obviněným totiž široce pojatá imunita obecnými soudy zpravidla vyhovovala a státní zastupitelství podávat ústavní stížnosti nemůže.

Přesto bylo z různých vyjádření ústavních soudců, bývalých i současných, patrno, jak ochotně by se strážci ústavnosti k těmto kauzám postavili.

Chaloupkův případ k tomu poskytl ideální příležitost. Jeho útoky na Romy označil už Nejvyšší soud za nepřípustné, a ústavním soudcům tak stačilo stížnost pouze odmítnout. S tím se však nespokojili a rovnou jasně řekli, co si pod pojmem poslanecké imunity představují.

Vzali to z jedné vody načisto.

Imunita podle nich není ohraničena zdmi sídel zákonodárných orgánů (Sněmovny a Senátu). I odtud lze pronášet imunitou nechráněné projevy, například pro média nebo na sociální sítě.

Výroky musí směřovat k ostatním zákonodárcům na jejich schůzích, ať už pléna, či parlamentních orgánů, tedy souviset s výkonem mandátu.

Za imunitou chráněný výkon mandátu se nepovažuje předávání či přijímání úplatků (směrem ke kauze korupce uvnitř VV), není to ani složení mandátu (směrem k Tluchořovi a spol.). Zkrátka senát Kateřiny Šimáčkové se vypořádal se vším, k čemu se až doposud Ústavní soud neměl příležitost vyjádřit.

Neznamená to automaticky, že by nyní kauzy „Bárta – Škárka“ nebo „trafiky“ dopadly z hlediska trestněprávního jinak.

Dozvěděli bychom se však podstatně víc. Například zda uplácení půjčkami podle českých soudů je, či není korupcí, stejně jako zda je tomu tak v případě uplácení funkcemi.

Není třeba připomínat, že personalista Karfík z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje (1974) měl v této otázce jasno, když rozsah korupčního jednání rozšířil i na tvárnice a trhání zubů.

Tyto otázky soudy s poukazem na imunitu řešit vlastně nemusely.

Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan má pro příště nabito. Ústavní soud definoval imunitu právě tak, jak ji dříve prezentoval vrchní žalobce, tehdy ovšem bez příslušné judikatury.

Schovávání za beztrestnost v případech korupce, stejně jako dříve u dopravních nehod, výtržností a podobných prohřešků, nebude do budoucna možné.

Co to v praxi přinese, uvidíme příště.