Článek
Za samoúčelné byly označovány scény s vydloubáváním očí, se znásilňováním pomocí lahve, zabitím novorozeněte, rozerváním genitálií. Filmu bylo vytýkáno, že je to „pornografie násilí“, byť nebylo zobrazováno přímo a explicitně, že všechny postavy jsou zlé, že utrpení je nekonečné. Dokonce se objevily i výhrady, že takto přehnaná je i předloha.
Všichni tito kritici by se měli po 7. říjnu omluvit. Přesně stejnou brutalitu projevovali teroristé z Hamásu, kteří zaútočili na Izrael. Vypichování očí, zabíjení dětí třeba šlápnutím na krk, upalování. Naneštěstí ne ve filmu, ale v realitě. Marhoul to zachytil přesně. Takto vypadají etnické čistky, ať už za druhé světové války, během válek provázejících rozpad Jugoslávie, nebo ve Rwandě. Rozdíl tu není. Je to běsnění zla, vítězství brutality. A je dobré si uvědomovat, že se něco takového může dít a že jsou situace, kdy nikdo není dobrý a všichni se jen předstihují, kdo dokáže ještě víc ublížit.
Do jisté míry se to liší v tom, že při útoku na Izrael se násilí koncentrovalo jen do několika hodin. Nelze však zapomínat na osudy unesených. Hamás v případě uneseného Gilada Šalita ukázal, že dokáže rukojmí věznit roky.
Václav Marhoul: Zlo číhá v každém z nás
Pokud se mluví o tom, že ve filmu nebyl nikdo dobrý, že je to jen přehlídka odpudivých charakterů, je potřeba si uvědomit, že se z propalestinského tábora objevuje naprosté minimum hlasů, jež by odsoudily to, co páchali teroristé z Hamásu, kteří znásilňovali a zabíjeli účastníky hudebního festivalu, opojeni mocí danou držením střelné zbraně. Na palestinské nebo arabské straně nevidíme téměř žádné názory, že „Izrael sice okupuje naše území, ale tohle je moc“. Čest ojedinělým výjimkám, ale opravdu málokdo se tomu postavil. Přitom i v nacistickém Německu byli antifašisté odmítající Hitlera. Nikdo z těch, kteří se dostali z Pásma Gazy během patnácti let, co tam Hamás vládne, nedal najevo, že je proti němu. Natož aby se objevil příběh odvážného Palestince, jenž by se znechucen brutalitou svých spolubojovníků proti ní postavil a stál za tím, že ženy a děti se mučit a zabíjet nebudou.
Marhoul, který snímek točil v době, když už se začal vracet konflikt na Ukrajině, jež podle Snydera patří mezi krvavé země, bohužel předjal i to, co se teď, 78 let po konci druhé světové války, stalo Židům, a dobře ukázal, že zlo nezmizelo. I když ani on netušil, že se něco podobného může zopakovat.
Lidstvo si rádo myslí, že je lepší než ve skutečnosti, a je potřeba mu připomínat, že není. A ne před tím zavírat oči, i když je to nepříjemné. Mezi dobrem a zlem je hranice a je dobré vidět, že když se zlu nepostavíme, stane se všudypřítomným.
