GLOSA: Čeština je nástroj dorozumění, až potom věda - Josef Koukal

Snažil jsem se mu vysvětlit, že komentáře autorům umožňují kreativnější práci s jazykem než velmi úzce profilované zpravodajství. Že správně nalezl slovo se stejným základem, což je ostatně i známkou toho, že mé sdělení správně pochopil, že jsme si porozuměli.

Tato odpověď ho však neuspokojila a já, nejsa vědcem, jsem jej nakonec odkázal na jednoho pracovníka Ústavu pro jazyk český AV, který takové věci dokáže vysvětlit na akademické úrovni.

Češtinu čeká další změna, za mého života už bůhvíkolikátá. Nejsem si jistý, zda bych dnes napsal bezchybně diktát na základní škole. Za co u nás padaly pětky, se dnes dávají jedničky. Renesanci jsme se „zet“ nesměli ani vyslovit, dnes se tak píše.

Plánovaná úprava se má týkat velkých písmen a vnést do jejich pravidel více volnosti. Proč ne. Nejenže každý jazyk upravuje psaní velkých písmen jinak, ale použití velkého písmene může přece sloužit i jako výrazový prostředek.

Osud tomu chtěl, že už drahně let zasedám v porotách dvou literárních soutěží. Jako někdo, pro koho je čeština pracovním nástrojem, pochopitelně nenabudu dobrého dojmu, pokud u autorů soutěžních textů zaznamenám potíž se zvládnutím gramatiky.

Některá provinění proti pravidlům však nejsou výsledkem neznalosti, nýbrž kreativity, představivosti nebo vzpoury autora proti zavedenému pořádku. A takový přístup plně respektuji.

Když jsem se poprvé setkal například s nahrazováním hlásek KS v některých slovech zkratkou X, musel jsem se autora zeptat, zda jde o záměr. Neznal jsem to.

Bohumil Hrabal napsal svou novelu Taneční hodiny pro starší a pokročilé jednou větou. Genialitou Hrabalova stylu je text sdělný, svěží, srozumitelný a dobře se čte. U většiny z nás by se při podobném způsobu psaní čtenář na sedmém řádku ztratil.

Gramatické chyby píší nevzdělanci i vzdělanci. Našel jsem je v textech lidí, kteří češtinu učí, jedna smlouva významné pražské advokátní kanceláře obsahovala na jedné stránce tři hrubky.

Sám se chyb občas dopouštím, minulý týden mě opravila až čtenářka (zpropadené mě/mně). Bral bych to takhle. Jazyk není v první řadě vědní disciplínou, ale nástrojem dorozumění. Pravidla jsou služebníkem tohoto poslání.