Článek
Pokud člověk zemře v nemocnici, postarají se o vše tam. Jestliže se však snaží lidé svým blízkým umožnit odchod v rodinném kruhu, musejí po smrti příbuzného čekat, až ho ohledá lékař. Teprve pak může tělo odvézt pohřební služba. Čekání může být - alespoň v hlavním městě - nekonečné.
Původně tělo ohledával příslušný obvodní lékař, dneska lékař praktický, což má nadále za úkol. Praktiků je však málo, jsou vytížení a mnohdy už slouží jenom dopoledne a kolikrát ne ani všechny dny v týdnu. Navíc může být z druhého konce města nebo i z jiného města. Obvody byly zrušené.
Aby neleželi mrtví doma celé dny, dělá v Praze ohledání koroner. Ten však má práce až nad hlavu, roční počet výjezdů se podle starších údajů pražské záchranky pohybuje kolem 2600 ročně. A někdy se případy nakumulují, může být více úmrtí nebo dojde ke smrtelné nehodě, která má samozřejmě přednost.
Čekání pak trvá několik hodin. Čekat pět šest nebo i více hodin vedle postupně chladnoucího těla nikomu nepřidá. Deprese ze ztráty blízkého se prohloubí.
Záchranná služba nabízí možnost se zeptat, kdy asi koroner dorazí, a ochotně na to odpoví. Ovšem zbytečně se tím zatěžují operátoři, kteří nemohou vyřizovat závažnější případy.
Koroner není laciný, ročně přijde na vyšší miliony, protože lidi ve 24hodinové službě je potřeba zaplatit. V daném případě by se však slušelo upustit chlup, protože dopady na psychiku pozůstalých jsou těžké. Lidé, kteří se starají o své blízké do posledních okamžiků, by si to zasloužili.