Hlavní obsah

Život ve světových mořích ohrožují šířící se mrtvé zóny

Novinky, CNN, jas

Za nebezpečný fenomén začínají vědci považovat stále se rozšiřující oblasti světových oceánů, v nichž panuje fatální nedostatek kyslíku. Odborníci nazývají tyto oblasti mrtvými zónami a prozatím jich napočítali na čtyři sta.

Foto: Profimedia.cz

Vědci varují, před destabilizací ekosystému, která by znamenala zánik řady biologických druhů.

Článek

Nejnověji byly takzvané mrtvé zóny, jejichž počet se za poslední dva roky zdvojnásobil, objeveny na jižní polokouli v oblastech kolem Afriky, Jižní Ameriky a Asie. Za jejich vznikem stojí podle vědců zejména neúměrné používání hnojiv. Ty se do moří dostávají skrze řeky.

Z mrtvých zón se stává globální problém, varuje vědec

Robert J. Diaz z virginského Institutu námořních věd shrnul nejnovější poznatky: "Musíme si uvědomit, že hypoxie (nedostatek kyslíku) není lokálním ale celosvětovým problémem." Diaz spolu s Rutgerem Rosenbergem publikoval svůj materiál o mrtvých zónách v prestižním časopisu Science.

Mrtvé zóny představují obrovský zásah do původních ekosystémů. Řada z nich se navíc nachází v deltách velkých řek, které byly tradičně velmi bohaté z hlediska rybolovu i druhové rozmanitosti.

"Můžeme skončit bez krevet, krabů i ryb," varuje Diaz.

Řada oblastí je "mrtvá" již desítky let

Vědci přiznávají, že řada oblastí, o nichž nyní hovoří jako o mrtvých zónách, se z nedostatkem kyslíku potýká již řadu let, a pouze díky lepšímu monitoringu a důrazu, který začíná být v posledních letech kladen na udržitelný rozvoj, vyšly tyto skutečnosti najevo. Jedním z takovýchto případů je třeba ústí řeky Jang-c 'tiang, o němž se odborníci domnívají, že je mrtvou zónou již od padesátých let minulého století.

Varující je, že nové oblasti se objevují i na místech, která jsou všeobecně považována za nepříliš znečištěná. Patří mezi ně kupříkladu i některé fjordy v Norsku, či pobřežní vody v americkém státě Oregon.

Západ přihlíží něčemu, čím si sám prošel

Nancy N. Rabalaisová z luisianské univerzity byla dramatickým nárůstem mrtvých zón překvapena. Vysvětluje si jej industrializací rozvojového světa a dodává, že současný vývoj do značné míry kopíruje proces, jímž si před několika desítkami let prošly i vyspělé země.

Rabalaisová přiznává, že když v roce 1989 navštívila ústí jihoamerických řek, nedomnívala se, že by je díky jejich velikosti mohl postihnout problém nedostatku kyslíku, jakým již v té době trpěla Mississippi: "Nyní řadu jejich delt a pobřežních vod trápí naprosto stejná choroba," dodává.

Související témata:

Výběr článků

Načítám