Článek
Když se člověk ponoří pod hladinu a slyší praskání, neznamená to, že se jeho sluch přizpůsobuje novému prostředí. Jde o zvuky podmořského světa, o komunikaci ryb nebo o šplouchání jejich ploutví. Bytosti s tvrdými schránkami se otírají o jiné povrchy, měkkýši zalézají na chráněná místa.
Nejde zde pouze o libozvučné prostředí podmořského světa. Oceánografové si myslí, že zaznamenávání zvuků v blízkosti korálových útesů může být ohleduplná, levná a účinná metoda diagnostiky zdraví korálů, která umožní plánovat jejich ochranu.
Výzkum ukázal, že churavějící komunity korálů nevydávají radostné klapání jako ty zdravé. V jejich okolí nejsou tak různorodá společenství a aktivit je méně. Takže chceme-li posoudit, zda je útes zdravý, či nikoli, bude stačit měřit decibely v jeho blízkosti.
Dopravní špička na útesech
„Zachycování zvuků je jako poslouchat srdeční tep útesů. Trpí nadměrným rybolovem i znečištěním souvisejícím s klimatickou změnou,“ řekla oceánografka z NUWC Lauren Freemanová.
Její skupina zaznamenávala v letech 2019 až 2020 zvuky kolem útesů na Havaji a srovnala je s těmi zachycenými v oceánu u Bermud a Nové Anglie. Mikrofony byly do moře ponořené půl roku a nahrávaly v intervalech.
„Podmořská klinika“. Delfíni se třou o korály, aby se jim zahojily kožní choroby
Záznamy byly podrobeny důkladné analýze, aby se zjistilo, co se pod vodou dělo: získaly se zvuky, jež při krmení vydávají různé druhy ryb, které se šíří při proplouvání velryb nebo je vydávají vzdálené lodní motory.
U většiny útesů je hlučněji, když se oteplí a těsně před setměním a úsvitem. Teplejší podmínky znamenají zvýšenou aktivitu ekosystému, při stmívání a soumraku nastává podle Freemanové něco jako dopravní špička, protože se střídají denní živočichové s nočními.
Nemocné korály mají vyšší frekvence
Výzkum prokázal, že kolem korálů, jimž se nedaří dobře, není moc živo a zvuky mají vyšší frekvence. Zdraví koráli dobře „znějí“ na frekvencích mezi dvěma až osmi kilohertzy, churavějící až nad 12 kHz. Jsou zamořené řasami, které vytvářejí kyslíkové bubliny, ty putují k povrchu a tam praskají, což je doprovázeno specifickým zvukem o vysoké frekvenci.
Nemocný Velký bariérový útes po horkém létu vybledl
Pouhé zaznamenání zvuků kolem korálů by mohlo poskytnout dostatek informací o tom, jak je třeba postupovat při ochraně konkrétního útesu. Dosud byly k mapování situace potřebné drahé lodě s posádkami, potápěče pod hladinou limitoval čas, takže se stihla prozkoumat jenom omezená část útesů.
Katey Lesneská řídí organizaci Coral Vita zabývající se obnovou útesů a na studii se nepodílela. Podle ní je třeba dále zkoumat, jak se liší zvuky korálů v různých mořských oblastech. Výzkum ale považuje za slibný. „Získávání tohoto druhu dat se zdá být cenově výhodné, dá se tím pokrýt rozsáhlý prostor a na rozdíl od občasných ponorů získávat informace průběžně,“ řekla.