Zápasím s vnitřními běsy a děsy, říká Dara Rolins

V rozhovoru pro Novinky.cz Dara například prozradila, jaké má mindráky ze své postavy či naopak na co na svém těle je skutečně pyšná. Zmínila i to, jak se vypořádává s potížemi z loňska, či v jaké fázi je vyšetřování smrtelné autonehody.

Jistě, ale nejspíš není vhodné ji sdělovat veřejně. Holky vypadají ve skutečnosti mnohem lépe než na fotkách. Ze snímků jsem si vybrala asi dvě dívky, když jsem ale všechny poznala naživo, musím uznat, že divák to letos bude mít opravdu těžké.

(směje se) Děkuji za kompliment, který v tom vnímám. To nehrozí. Zaprvé jsou to děvčátka, zatímco já na miss reprezentuji ženy. Z mé strany už nejde o žádný závod a o to být nejlepší. Vím, kde je mé místo. Nemám snahu si tam něco dokazovat. Spolehlivě pojedu po své moderátorské linii. Nebudu na sebe poutat větší pozornost než normálně. Tento večer je o čtrnácti finalistkách a našim úkolem společně s Petrem Vondráčkem je neomylně a na úrovni provést diváky večerem.

Celkem třikrát. Když jsem položila otázku, zda to není příliš, bylo mi řečeno, že móda k miss neodmyslitelně patří. Na začátku budu mít šaty od slovenského návrháře Fero Mikloška, s kterým spolupracuji již dlouhodobě. Druhý model bude od módního domu, který obléká i finalistky, a třetí šaty si nechám jako překvapení. Přeci vám neřeknu všechno.

Jsem ráda, že mě pánbůh udělal takovou, jaká jsem, ale úplně na rovinu zápasím s mnoha vnitřními děsy a běsy. Stále se řeším. Něco se mi líbí víc, něco míň. Nejsem se sebou stoprocentně spokojená na to, abych si mohla stoupnout na jeviště a s čistým sebevědomím říci, že bych mohla soutěžit o tu nejkrásnější. To opravdu ne. Tuhle ambici jsem opravdu nikdy neměla, takže touto otázkou jsem se nikdy netrápila.

V rámci fyziognomie je to pro mě běžná věc - to, že jsem se narodila s hrudníkem po tátovi. Maminka má krásná prsa, ale bohužel jsme je ani jedna z dvou dcer nepodědily. Proto jsem si je koupila. Taky mě nebavil můj nos, takže i ten jsem si nechala upravit. Bohužel či bohudík dál jsem neměnila už nic přesto, že noviny rády píší o tom, že jsem plastiková královna. To nechápu. V mém okolí je asi třicet dalších žen, které mají asi o osm plastik víc než já.

Ty už beru tak, jak jsou. Že mi občas naroste zadek? No tak zhubnu! Na druhou stranu spoleh je na mé břicho a to se přiznám, že nesportuju. Nikdo mi to nevěří, ale je to tak. Mám to geneticky daný. Taky od sedmi let zpívám. Je to zabíračka jak blázen, bránice je neustále v pohybu, proto mám tak pevné břicho. Jinak jsou to podružné věci.

Ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že to už na mně vidět je, tak jsem si vzala dovolenou. Je důležité najít si čas, který strávíte sám se sebou či s lidmi, s kterými je vám nejlíp a kteří do vás opět vnesou klid. U mě je to například dcera. Ale nejen ona. Problémy jsou v obličeji nejvíc čitelné. Žena může být kdovíjak krásná, ale když je nešťastná nebo hloupá, je to smrtelná zkáza a je to hned vidět. Taky se občas cítím o sto let starší, než kolik mi opravdu je. Jindy mám zase dny, kdy si stoupnu vedle mladých holek, a cítím se dobře. Pěkně se ta příroda o mě postarala. (směje se)

Mám v povaze netrápit se dlouho. Život je příliš krátký na to, abych se nechala unášet špatnými energiemi. Přestože do mého života vstoupily a to tak zásadně, že mi život na chvilku obrátily vzhůru nohama, důležité je, aby se s tím člověk vypořádal a připustil si to.  Strašně mě mrzí, co se stalo při té nehodě, ale zároveň jsem se dostala do momentu, kdy jsem sama před sebou čistá. Nebylo v mé moci to odvrátit a vyhnout se tomu. Zkrátka se někdy stane, že člověk je ve špatný moment na špatném místě. Řídí to osud, asi se to muselo stát. Možná jednou pochopím, proč jsem dostala takovou ťafku od života. A ne jednu, ale za tři měsíce další. Ale co – nebudu tu brečet. Mám zdravou dceru, mám práci, lidé mě mají rádi, mám výbornou rodinu. Jedeme dál.

Přesně tak. Potřebuje mámu na plný úvazek. Je to hnací motor a nejsilnější důvod k tomu, aby se člověk oklepal a okamžitě znovu nastartoval zpátky do reálu.

Nechci se o tom úplně zmiňovat. Je to ve stadiu, kdy to řeší právníci. Sama nerozumím tomu, co se řeší. Důkazy jsou jednoznačné a prokazatelné a mluví v můj prospěch v tom smyslu, že jsem tu nehodu opravdu nezavinila. Zároveň respektuju a chápu, že je to vzhledem k mému jménu a obličeji citlivá věc, které se musí věnovat maximální pozornost a musí se důkladně prošetřit.

Ano. Případ byl podstoupen vyšší instanci. Protistrana požádala již o čtvrtý posudek, protože stále není spokojená s tím, že předchozí posudky hovořily v můj prospěch. Trpělivě čekám, až někdo, kdo na to bude mít pravomoc, řekne: je konec. A to se ještě nestalo.

Přátele si už po dlouhá léta vybírám velmi pečlivě. Bylo na ně stoprocentní spolehnutí jak ve veselých, tak i v těžkých chvílích. Od začátku jsem od nich cítila jasnou podporu. Dali mi pocit, že kdybych kohokoli z nich potřebovala, jsou tu pro mě. A toho si strašně vážím a cením.

Jedu velmi úspěšné turné s Ilustratosphere a Danem Bártou. Koncerty jsou vyprodané. Dokonce musíme přidávat další. Lidem se to moc líbí, což nás samozřejmě mimořádně těší. Mimo jiné jsem teď také zavřená ve studiu. Točím novou desku, kterou bych chtěla vydat v září. Část točím v Čechách, část v Anglii, v létě mám v plánu odjet na týden do USA, kde také vzniknou dvě tři písničky. Pokud jde o práci, jsem nesmírně spokojená. Tenhle rok začal moc hezky a tak doufám, že to tak zůstane až do konce.

Myslím, že v hudbě k tomu není důvod. Není to můj naturel zpívat pomalé songy a balady. V textech se ale nejspíš nějaká reakce projeví. Takže kňourat nebudu příliš, ale trošku ano.