Zábava, nebo sport? V Kladně se konalo mistrovství s plyšovými koňmi

Ve dvou sportovních halách v Kladně se to druhý květnový víkend hemžilo stovkami mladých děvčat v atletickém oblečení. Žádné nechyběla jedna konkrétní proprieta – plyšová hlava koně uchycená na krátké tyči, tzv. hobby horse. S ním napodobovaly jízdu na skutečných koních.

Na tuzemské mistrovství v této mladé disciplíně se jich kvalifikovalo víc než pět set z celé republiky i ze Slovenska. Dívky předváděly před porotou i publikem se svými neživými koníky gymnastické prvky i atletické výkony, přeskakovaly s nimi metrové překážky nebo cválaly tak, jako to dělají koně.

„Závodíme v disciplínách parkur, skok v mohutnosti, drezura a dostih, to jsou ty anglické disciplíny. A poté tady závodíme ve westernových disciplínách, což je western trail a western horsemanship,“ vyjmenovala prezidentka České hobby horsing asociace Barbora Fialová.

Děti dostaly před mistrovstvím úlohy, které si natrénovaly a tady je rozhodčím předváděly. Ti hodnotili, jak jim jdou a jak u nich působí. Některé ze závodnic si připravily i tematické westernové oblečení nebo sladily barvu oblečení s barvami koně, jiné to naopak příliš neřešily.

„Myslíme si, že velkou výhodou tohoto sportu je, že si děti hobby horse mohou vyrábět samy, na internetu existuje spousta šablon, podle kterých si je šijí. A pak jsou na to samozřejmě i specializované obchody,“ uvedla Fialová. V Česku prý funguje dokonce největší prodejna tohoto druhu v Evropě.

Do ručního šití se pustila třeba sedmnáctiletá Barbora ze Ždírce nad Doubravou. Vyrobila jich, pro sebe i na zakázku, už vyšší desítky.

Bára patřila na mistrovství do skupiny nejstarších závodnic a drží rekord ve vysokém skoku s „hobíkem“, jak umělému koni zasvěcenci familiárně říkají. Přeskočila s ním laťku postavenou 142 centimetrů vysoko. V Kladně se jí podařilo „jen“ 140 cm.

„S hobby horsingem jsem začala v roce 2021 a přivedla mě k tomu covidová karanténa, doma jsem se nudila, tak jsem si to vyzkoušela, vyrobila jsem si prvního koníka a drží mě to doteď,“ popsala, kdy a jak se k netypické aktivitě dostala.

Baví ji hlavně pohyb samotný a fanouškovská podpora, díky fandění prý dosahuje lepších výkonů. „Hodně lidí to bere jako nějakou dětskou zábavu, koníček, ale já to beru určitě jako sport,“ přiblížila svůj pohled.

Podobně to vnímá i o něco mladší soutěžící, jedenáctiletá Lenka z Kostelce nad Černými lesy. „Hodně lidí řekne, že hobby horsing je sranda, ale pozor, není! Zkuste si skočit třeba 120 centimetrů s koněm s tyčí mezi nohama, která váží 600 gramů!“ říká se zápalem Lenka.

Také ona se k této aktivitě dostala díky pandemii. Kvůli tehdy zavřeným stájím jí rodiče navrhli hobby horsing jako možnou alternativu. „A jezdím to doteď a je to moje životní láska,“ dodala.

„Mě na tom baví to, že si připadám jako na reálném koni a cítím se víc svá, než když jsem dělala jiné sporty,“ prozradila nám zase Veronika z Úval, která si našla díky ježdění i spousty nových kamarádek.

Za kolébku hobby horsingu je považováno Finsko. K nám se podle asociace dostal před 5-7 lety. Sport je to atraktivní především pro dívky. Věnují se mu nejčastěji ty ve věku od sedmi do čtrnácti let.

„Ale co se týče Finska, odkud sport pochází, tam je tomu úplně naopak, tam se mu mladší děti téměř vůbec nevěnují. Jezdí ho spíše slečny ve věku patnáct až třicet let,“ sdělila nám jednu ze zajímavostí viceprezidentka organizace Drahomíra Košvancová.

„Popularita tohoto sportu jde u nás raketovým tempem nahoru. Vysvětluju si to tím, že je to opravdu velká novinka. Spousta těch slečen miluje živé koně a tohle je pro ně určitá možnost se do toho prostředí dostat a poznat spoustu prvků i z toho jezdeckého sportu,“ uvedla Košvancová.

Roli podle ní může hrát i finanční náročnost spojená s jezdectvím a vlastnictvím živého koně či možné alergie na tato zvířata. Obě překážky v případě neživého koně na tyči odpadají.