Článek
The Dogger postavili v roce 1865 a původně zásoboval městské pivovary pitnou vodou. Hausbót kvůli svým rozměrům nemůže z kanálu odplout do doků na opravu, ačkoliv by ji nutně potřeboval, o čemž svědčí rez na jeho bocích. Kýl je ve vodě už 134 let, i když by se měl dostat na souš zhruba každých sedm let.
Majitel Jeroen Elsen se hausbót již dříve pokoušel pojistit, ale neúspěšně. Pojišťovny považovaly už jen datum uvedení do provozu za vtip, vadila jim i nemožnost odvozu k opravě. K rozebrání vrchní části lodi a odvezení plovoucí části svolil sám majitel, považuje to ale za tragédii.
„Mluvíme o 96 tunách oceli a betonu. Pokud se potopí, potopí se doprostřed kanálu a zablokuje ho. Pak bych měl velké, velké problémy, protože bych byl odpovědný,“ uvedl pětapadesátiletý Elsen.
Loď už měla namále v roce 1996, tehdy ji před demolicí zachránila rozhlasová reportáž, po které se zvedla vlna solidarity a kampaň za její záchranu.
S hausbótem se přišla rozloučit i Lilian Huizingaová, která na něm v letech 1985 až 1992 žila se svými třemi syny. „Už tehdy se mě lidé ptali, jestli hodlám opravdu bydlet na tom vraku. Ale žila jsem tam opravdu ráda. Synové i já jsme se chtěli rozloučit, vždyť oni tu vyrostli,“ řekla Huizingaová.