Článek
Sedm „hříšníků“ ze šestimilionového města, šest žen a jeden muž, bylo městem vybráno jako příklady, které zaslouží veřejně zostudit. Proto na sociálních sítích zveřejnilo jejich fotografii, jméno a část identifikačního čísla.
„Necivilizované chování je, když lidé jednají tak, že porušují veřejný pořádek, protože nemají dostatek veřejné morálky,“ stálo v již smazaném příspěvku čínských úřadů. Společně s „pyžamovými hříšníky“ zveřejnilo město ještě údaje dalších osm lidí, kteří se provinili například hraním karet nebo ležením na zemi.
Zveřejnil(a) Atikur Rahman dne Středa 22. ledna 2020
Případ vyvolal i v Číně, jejíž obyvatelé začínají každodennímu sledování přivykat, odpor. „Zveřejňujeme identifikační čísla vrahů... je snad nošení pyžama trestné?“ rozčilovala se jedna z uživatelek čínské sociální sítě Weibo. „Plést se do velkých věcí jim nestačí, oni musí ovlivňovat každičkou součást životů lidí,“ rozčiloval se druhý.
Proti takovémuto jednání postavil i čínský tisk, který rozhodnutí kritizoval. Investigativní novinář Luo Čchang-pching, jenž vlastní rovněž právnickou firmu, už požádal postižené lidi, aby ho kontaktovali, že jim pomůže s žalobou na město. „Nejsem fanoušek nošení pyžama na veřejnosti, ale úředníci z Su-čou jasně nemají ponětí o tom, co je vláda práva,“ napsal Čchang-ping.
Tento zvyk pochází z dob, kdy bylo v Číně pyžamo luxusní zboží.
Na první pohled možná úsměvný a bizarní případ jasně ukazuje, co všechno dokáže systém na rozpoznávání obličejů. Kamery nešťastníky natočily, systém je rozpoznal a úředníci údaje snadno zveřejnili. Koncem roku by se po celé Číně mělo nacházet na 600 milionů kamer schopných rozpoznat lidské obličeje.
A proč vlastní nosí Číňané pyžamo i na veřejnosti? Není to jenom otázka pohodlnosti a lenosti. Tento zvyk započal v Šanghaji v dobách, kdy bylo pyžamo považováno za luxusní západní zboží. Někteří šanghajští zbohatlíci proto začali pyžama nosit i ven, aby své bohatství a luxus dali na odiv. I když už pyžamo dávno není luxusním zbožím, jeho nošení po venku zůstává stále kulturním trendem, který se úřady snaží potlačit.