Článek
"Sety u nás byla tak dlouho, že jsme si už na ni všichni zvykli. Bude nám chybět," říká Maluchova 19letá dcera Petra. V přístřešku rodinného domu ji vídala asi dva roky.
Malucha na slonici pracoval celkem šest měsíců, někdy mu pomáhalo pět pracovníků. Hodnota preparátu byla vyčíslena na téměř 600 tisíc korun.
Postup udávaly jen knihy
"Je to speciální cena pro muzeum. Ve skutečnosti by byla podstatně vyšší," řekl Malucha s tím, že tuto práci považuje za velmi prestižní. "Je to největší preparát, jaký se v České republice v posledních letech dělal. Ani v Evropě tak rozměrné zakázky nejsou obvyklé."
V minulosti sice již dvakrát preparoval sloní hlavu jako loveckou trofej, ale na celém slonovi ještě nepracoval. Se všemi technickými problémy si musel poradit sám.
"Nikdo neřekne, jak přesně postupovat, protože to u nás nikdo nedělal. K dispozici jsem měl jenom pár knih z USA o anatomii slonů a spoustu sloních fotografií."
Kůže patřila slonici Sety, která před lety uhynula na střevní koliku ve Dvoře Králové. Za svého života se nechvalně proslavila tím, že přišlápla svého ošetřovatele.
"Stahovali jsme ji celý den a byla to těžká práce. I když jsme kůži stáhli vcelku, museli jsme ji nakonec rozřezat na dvě části, protože kůže vážila půl tuny a ani v osmi lidech jsme ji nebyli schopni zvednout ze země," vzpomíná Miloš Malucha.
Pomoc ze zahraničí
Preparátor nechal nejprve kůži upravit, vyčinit a nanést na ni konzervační látky. Mezitím sháněl vhodnou formu, na kterou by kůži natáhl. Jak zjistil, forma z USA by ho přišla na milión, proto zvolil výrazně levnější formu z Rakouska za 340 tisíc.
"Byla to jen velmi hrubá forma a navíc na velkého sloního samce. My jsem ale měli kůži středně velké samice. Formu jsme proto museli celou zmenšit a znova od základů propracovat celou anatomii, včetně jednotlivých svalů."
Jednoduché nebylo ani natáhnout na formu kůži, i když po zpracování již měla jen 120 kilogramů. Odborníci ji přes formu museli přehodit, natáhnout, fixovat speciálním lepidlem a sešít. "Osm preparátorů na tom pracovalo nonstop čtyřicet hodin," tvrdí Miloš Malucha a dodává, že si přizval i kolegy ze sousedního Slovenska a Polska.
Dokončení prací na místě
Kromě lepidla drží kůži také třináct tisíc skob a téměř sedm tisíc šroubů a hřebíků. Po natažení kůže přišlo na řadu tmelení a dobarvování.
"Vypotřeboval jsem při tom třináct litrů akrylátové barvy. Podle fotografií slonice jsem pak musel přesně namíchat ten správný odstín," řekl Zdeněk Ivánek z Ostravy-Výškovic s tím, že do té doby slony maloval jen na své obrazy.
Slonici čeká hned v úterý ráno stěhování do druhého patra Národního muzea v Praze. Přímo na místě pak preparátoři své dílo dokončí. Sety ještě musejí domontovat kly i uši, vše dotmelit a spoje dobarvit. Práci odhadují na jeden a půl až dva dny.
