Článek
"Já nikomu nic nezávidím, stále cvičím, miluji nejen některé lidi kolem sebe, ale také svého psa, kterého jsem si vzal z útulku, ale především pořád pracuji. Vždyť jsem jediný baleťák na světě, který se přeorientoval na herce, a to jak muzikálového, tak i takzvaně vážného." poznamenal Harapes.
Přestože v Národním divadle poměrně brzy skončil nejen jako sólista, ale i jako šéf baletu, svého odchodu nelituje.
"To je světa běh, nerozčiluji se nad tím, i když Národní divadlo bylo a je mou láskou. Protože jsem se dokázal přeorientovat ve své tvůrčí práci na ryzí herectví, nedivte se, že jsem šťasten," konstatoval.
Milovníci baletu určitě nezapomenou na jeho Spartaka ze stejnojmenného baletu nebo na Fauna ve Faunovu odpoledni. Hereckými schopnostmi se blýsknul už v osmdesátých letech ve filmu Den pro mou lásku, kde byla jeho partnerkou Marta Vančurová.
"S tou se teď setkávám i na jevišti. Ona je také příkladem toho, jak člověk, když dělá svou práci rád, nemůže zestárnout. Přiběhne do divadla, je zadumaná a je na ní vidět, že už je to také dáma v letech. Pak vstoupí na jeviště, oči se jí rozzáří, na tváři se jí objeví ten její nádherný úsměv a je to zase ona Marta z našeho mládí," složil Vlastimil Harapes Martě Vančurové poklonu.