Ve vesmíru slzy nepadají

Třiapadesátiletý Hadfield se poprvé podíval na oběžnou dráhu Země v roce 1995,  stal se tak prvním Kanaďanem ve vesmíru. Od prosince je na misi na Mezinárodní vesmírné stanici a kromě své práce ještě stíhá zásobovat své příznivce zajímavými klipy, ve kterých ukazuje, že běžné lidské činnosti nejsou pro astronauty zrovna jednoduché.

Když se ho fanoušci ptali na to, jak je to ve vesmíru s pláčem, názorně předvedl, že k žádnému proudu slz dojít nemůže. Sám ale neplakal, protože jak sám řekl, neumí to na povel. Vzal si tedy trochu vody a ukázal, že slzy sice vytečou, ale kvůli beztížnému stavu se drží u oka.

Nejsledovanějším videem je překvapivě ukázka obyčejného mytí rukou. Na vesmírné stanici nemají tekoucí vodu, na očištění rukou tedy používají speciální vodu ze sáčku. Astronaut si v případě potřeby vymáčkne trochu kapaliny, odchytí ji ve vzduchu a rozetře. Voda má jen malou příměs mýdla – posádka si tak nemusí znovu omývat ruce čistou vodou. Mokrý ručník se pak dá vysušit, aby se voda vypařila a dostala se zpět do systému k dalšímu využití.

S čištěním zubů je to podobné jako na Zemi – astronauti používají standardní kartáček a pastu a rozdíl je opět v absenci tekoucí vody. Jediným háčkem je zbavení se pasty po čištění. Vyplivnout ji nelze, plula by v prostoru, a schovávat sáčky s pastou také nelze. Řešení je jednoduché – astronauti ji po vyčištění zubů spolknou.