Článek
Punťa, Amálka, Pajda, Ferdík nebo Réza... Když zazvoníte u dveří nenápadného domku, přivítá vás radostný štěkot a usměvavá majitelka.
Nejstaršími psími obyvateli jsou osmnáctiletý Heřmánek a sedmnáctiletá Lotynka. Ostatním je okolo šestnácti nebo dvanácti let.
Podmínky v útulcích nejsou kolikrát pro staré psy vhodné, proto se Eliška začala zabývat myšlenkou psího hospicu. Protože nejen lidé, ale i naši nejlepší přátelé si zaslouží dožívat důstojně.
Vlkodav Amálka je u Elišky spokojená.
Použité fenky z množíren
Do rukou Elišky a jejího partnera Martina se pejsci dostanou několika způsoby. Jedním z nich je kontakt právě z útulků, kde nemají čas ani podmínky se o nemocná a stará zvířata starat. Když se nějaký pes najde v obci, volá Elišce zoufalý starosta, že neví, kam psa umístit. „Psi z množírny je aktuální trend a nešvar této společnosti. Na polích se nachází pohozené „vyrozené“ fenky nebo se o tom různě dovídáme, že někdo, kdo množírnu provozuje, se potřebuje fenek zbavit,“ vysvětluje Eliška Vafková s tím, že kolikrát se k ní zvířata dostávají v šíleném stavu, kdy potřebují pomoc nejen psychickou, ale hlavně lékařskou.
Až do konce svých dní
I když původní myšlenka byla, že staříci zůstanou u partnerů až do svého konce, mnoho z nich najde ještě náhradní rodinu. Starý pes dokáže totiž být ještě parťák do nepohody. „Zhruba půlka jde ještě k adopci. Normálně tu míváme okolo dvaceti pejsků, včera jsem ale dovezla dalších deset fenek právě z množírny, tak je dáme do kupy a doufáme, že půjdou brzy do adopcí,“ říká.
Peníze
Tahle všechna námaha ale něco stojí. Na začátku hradila Eliška Vafková vše ze své kapsy. Pak musela této charitě dát formu a založila spolek Dejte nám šanci. „Dnes máme silnou fanouškovskou základnu lidí, kteří nám fandí a rádi také pomůžou. Ať už dovezou žrádlo, deky, pelíšky, nebo pošlou peníze. Jsme za to nesmírně rádi, protože když pak přijede nečekaný zájezd jako teď fenky z množíren, které budou potřebovat veterináře a speciální péči, víme, že máme kam sáhnout,“ vysvětlila Vafková.