Článek
„Mládě urzona kanadského se narodilo 13. června,“ uvedl Pavel Brandl, kurátor savců pražské zoo. Chovatelům se ale stále nepovedlo určit pohlaví mláděte kvůli jeho ostrým bodlinám, které dokážou ošklivě ublížit. „Samozřejmě dojde na to, nejlépe tak, že mládě necháme vyšplhat na nějaké pletivo a podíváme se na bříško,“ popsal plánovanou strategii chovatelů.
Přitom mládě už hbitě po větvích šplhá a leze. Když se urzoni narodí, prvních pět dní tráví na zemi a až poté se stěhují na stromy. Ten jejich to podle Brandla zvládl už čtvrtý den po narození, což naznačuje příznivý vývoj. „Zatím to vypadá, že prospívá. Je ještě určitě kojen od samice, ale zhruba od druhého týdne věku už malí urzoni, podobně jako morčata, začínají přijímat i pevnou potravu,“ dodal.
Urzon versus dikobraz
Urzoni často matou návštěvníky, kteří si je pletou s dikobrazy. Překvapí je, že narozdíl od nich většinu času tráví šplháním po stromech. Podle Brandla mají mnohem blíže k morčatům. „Urzon je takové stromové morče s bodlinami,“ vysvětlil.
Narození mláděte je pro zoo velký úspěch. Jejich odchov není vůbec jednoduchý. „Rodí sezónně jednou ročně, většinou jenom jedno mládě,“ uvedl Brandl. Urzoni jsou citliví jak na teplotní výkyvy, tak na vlhkost či parazity. „I pro veterináře jsou takovým trochu oříškem, takže každé mládě v Evropě se zkrátka počítá,“ dodal.
Rodiče malého urzona.
Jak jejich jméno napovídá, vyskytují se ve velké části Severní Ameriky, kromě nejsevernějších a nejjižnějších oblastí kontinentu. Jsou aktivní v noci a živí se různými částmi rostlin od pupenů, po kůru a listy či jehličí.
Pražská zoo chová urzony s přestávkou mezi lety 1993 až 2003 už od roku 1958, první odchov mláděte se pak povedl o rok později.