Hlavní obsah

V Plzeňském kraji zachraňují ohrožené sýčky. Pro sovy vytvořili i seznamku

Spálené Poříčí

Skupina odborníků a dobrovolníků z Plzeňského kraje zachraňuje kriticky ohroženého sýčka obecného. Pomocí seznamky dává dohromady vhodné dvojice. Ty pak umisťuje do aklimatizačních voliér, kde ptáci odchovají mláďata. Do volné přírody se dostávají až celé rodiny.

Foto: archiv Petra Jandíka

Odchovaná mláďata sýčka obecného

Článek

„Často se sýčci vypouštějí do přírody přímo z ruky nebo klecí. My testujeme aklimatizační voliéry, kde sovy zůstávají několik měsíců, takže je větší šance na úspěch,“ uvedl ornitolog Jiří Vlček z krajského odboru životního prostředí.

Populace divokých sýčků je velmi nízká. Podle dostupných dat se vyskytuje v celé České republice pouze zhruba 70 hnízdících párů. Zbytek žije v zajetí, zpravidla v zoologických zahradách. „Odtud se dostávají k nám. Nemají přirozené instinkty, někteří špatně létají. Proto se adaptace na jejich přirozené prostředí mnohdy nedaří,“ vysvětlil.

Petr Jandík ze záchranné stanice živočichů ve Spáleném Poříčí na jižním Plzeňsku pak přišel s originálním nápadem. Vyrobil voliéru, kde se ptáci mohou učit, ale nejsou v ohrožení. V prostorné kleci se nachází několik budek, z nichž si vyberou tu nejlepší. „Voliér máme zatím osm. Jsou v podkroví, na půdách, ve stodolách, ale třeba také v kurníku. Opatřené jsou okýnky, kudy sýčci vidí ven, aby si zvykali na okolí,“ zmínil Vlček.

Foto: archiv Petra Jandíka

Petr Jandík umisťuje sýčka obecného do voliéry

Sovy mají k dispozici také potravu, která se v dané oblasti běžně vyskytuje. Důležité je dvojice dobře spárovat. Tomu se věnuje právě Jandík. „Každý jedinec podstoupí genetický test. Podle výsledků si udělám tabulku a porovnávám, kdo se k sobě hodí. Je to vlastně taková seznamka,“ přirovnal. Důležitým kritériem je, aby sýčci nebyli příbuzní.

Na pečlivě vybraná místa pak dají voliéry, do nichž pár v únoru přesunou. „Krmíme ho a necháme ho vyhnízdit. Snůšku má v tomhle období. Po osmadvaceti až třiceti dnech se líhnou mláďata,“ popsal.

Do volné přírody tak vypouštějí celé rodiny. „Sýčci jsou silně teritoriální. Většinou zůstávají tam, kde vyhnízdili,“ pokračoval Jandík. To už koneckonců ukázala i praxe, protože dva páry se úspěšně v lokalitě usadily. „Další dva jedinci se objevili poblíž, takže kolega Jandík jim postavil mobilní voliéry a do každé dal sýčka opačného pohlaví,“ doplnil Vlček.

Foto: archiv Petra Jandíka

Sýček obecný s mládětem

Mimochodem, rodiny vždy dostanou kroužek a také vysílačku, aby odborníci získali potřebné informace o jejich pohybu. Češi dávají sýčky také do Bavorska, jde totiž o přeshraniční projekt.

Finančně ho mimo jiné podpořil Plzeňský kraj. Několik milionů korun půjde nejenom na další aklimatizační voliéry, ale i na vzdělávání veřejnosti. „Je důležité, aby lidé zabezpečovali místa, kam sovy můžou spadnout nebo kde uváznou. Jsou to třeba sudy s vodou, různá napajedla, ale také šachty, roury, komíny a další,“ vyjmenoval Jandík.

V minulosti patřil sýček, jehož hlavním predátorem je kočka a kuna, k běžným sovám. Dnes je kriticky ohroženým. Důvodem jsou především změny v zemědělství, kdy ubylo vhodných ploch i kořisti. „Někteří odborníci jsou skeptičtí a tvrdí, že už se sýček zachránit nedá. My ale doufáme, že se nám to povede,“ shodli se muži.

První past na sršně asijské už visí v Plzni. Jako návnada posloužilo i místní pivo

Domácí

Výběr článků

Načítám