Článek
„Slyšela jsem strašné zapištění. Myslela jsem, že jsem šlápla na nějakou dětskou hračku,“ citovala agentura AP Francouzku Nadine Mahe des Portesovou, která popsala své „setkání” s potkanem.
Mluvit o tom, že by Pařížané zakopávali na chodnících o hlodavce, by bylo trochu nadnesené, ale situace utěšená rozhodně není.
V pátek vzali zástupci radnice novináře do jednoho z uzavřených parků nacházejících se přímo v centru.
Uzvařené parky teď patří jen potkanům.
Potkani se tam za bílého dne nerušeně krmili, jako by jim park patřil. Předtím, než v listopadu došlo k zavření parku, si z plných odpadkových košů udělali supermarket a běžně cupitali v místech, kde si hrály děti.
Z lidí si hlodavci moc velké starosti nedělají, maximálně je zajímají holubi, se kterými musejí občas soupeřit o jídlo. Stejně tak ignorují nastražené pasti s jedem.
„Před pár lety jste během dne tolik potkanů neviděli. Teď tu jsou v noci i přes den, pořád. Je to velká starost,“ uvedl pro AP Gilles Demodice, který pracuje na pařížské radnici jako deratizátor.
V boji s potkany může využít svých 39 let zkušeností z oboru, ale nemá to jednoduché. Ztěžují mu to místní obyvatelé a turisté, jež dávají jídlo toulavým kočkám a ptákům, což je ve výsledku jen další přilepšení pro potkany.
Deratizátor drží mrtvého potkana.
Problémové je ale především samotné hubení. Demodice vysvětlil, že deratizátoři dříve házeli otrávené sušenky přímo do potkaních hnízd a poté je uzavřeli. Dnes musejí kvůli nařízení EU o jedech a pastech používat plastové krabičky s jedem, které nastražují v křovinách u hnízd potkanů.
„Je to mnohem méně efektivní,“ postěžoval si Francouz.
Odhadnout kolik potkanů v Paříži ve skutečnosti je, si nikdo netroufá. Pohled na uzavřené parky je ale víc než výmluvný. A vzhledem k tomu, jak rychle se tito hlodavci dokáží rozmnožovat, nečeká obyvatele a deratizátory nic lehkého.