Článek
„Objel jsem všechna řeznická muzea v České republice a mohu vám pogratulovat, máte výrazně největší sbírku řeznických strojů,“ prohlásil na malé slavnosti Ladislav Steinhauser, který je děkanem Fakulty veterinární hygieny a ekologie na Veterinární a farmaceutické univerzitě v Brně. Patří tak k našim předním odborníkům ve zpracování masa.
S myšlenkou řeznického muzea přišel už před lety místní řezník v Náměšti Jan Pavlíček, jeho podobizna visí na čelném místě. Zemřel před necelým rokem a v den otevření muzea by se dožil osmapadesáti let. V jeho myšlence pokračuje syn Jan, dcera i manželka, obě Jaroslavy.
Troky vydlabané z jednoho kmene a v nich pračky na dršťky
„Stroje jsme sháněli přes inzeráty i na internetu a obcházeli jsme bazary. Něco jsme dostali, třeba od místního řezníka pana Ošmery, který končil, když táta začínal,“ vzpomínala Jaroslava mladší na otcovy první kroky.
Jan Pavlíček za minulého režimu pracoval jako vedoucí prodejen v Třebíči, na začátku 90. let se osamostatnil a začal zpracovávat a prodávat maso v Náměšti. S nápadem řeznického muzea přišel kolem své padesátky, kdy už měl syn vybudovanou novou a moderní výrobnu odpovídající evropským normám.
V muzeu se podíváte zpět, je to úžasné
„Máme tu troky vydlabané z jednoho kmene, pocházejí z roku 1925. Pařila se v nich prasata. Uvnitř jsou malé strojky, tedy pračky na dršťky,“ poukázala dcera Jaroslava, která vystudovala fakultu vedenou Steinhauserem.
Hned vedle padne do oka bezmála půlmetráková ocelová kolébka na oddělování mraženého masa, museli s ní pracovat najednou dva pořádní chlapi. Na stěnách pak visí výuční listy z doby rakousko-uherské monarchie i z 30. let.
„Kdysi za mocnářství se nemohl mistrem stát každý. Leda syn mistra nebo tovaryš, který si vzal mistrovu vdovu,“ řekla se smíchem Jaroslava mladší.
Ocelová kolébka na oddělování mraženého masa je nástrojem pro dva silné řezníky
V muzeu si prohlédnete ruční kráječe uzenin a také větší stroje, třeba brusku nebo narážečku. Jan Pavlíček junior se sestrou přivezli tyto stroje z 30. let teprve nedávno od řezníka z Bystřice nad Pernštejnem. Před instalací je obrousili a natřeli na vagónovou zeleň, tradiční barvu řeznických mašin.
Unikátem je rovněž pila na řezání morkových kostí do polévky nebo třeba lis na škvarky či váha na půlku prasete. K tomu se mohou pochlubit nádhernou kolekcí řeznických nožů, ocilek a sekyr.
Řeznické nástroje musely být vždy ostré
„V Náměšti nad Oslavou máme již třetí profesní muzeum,“ prohlásil starosta Vladimír Měrka (ODS), který tak připomněl Muzeum významného fotografa měst, krajin i lidí Ondřeje Knolla a Papírnikovo muzeum prezentující tiskařské stroje z počátku 20. století.
Doplnil, že radnice pomůže novému řeznickému muzeu získat ještě další prostory, protože ne všechno se vejde do jediné, byť větší místnosti. Pomůže také s doplněním údajů z historie řeznictví nejen v místě a okolí. Vždyť řeznictví patří k nejstarším poctivým řemeslům. Řezníci se vždy těšili velké vážnosti a českého lva ve svém znaku dostali již v roce 1310 od krále Jana Lucemburského.
„Vstupné zatím nebudeme vybírat a otevřeme každému, kdo projeví zájem,“ sdělila na závěr Jaroslava starší.