V londýnské katedrále uspořádali zádušní mši za toulavou kočku

„Byla enormně populární a mnoho lidí ji sledovalo na Twitteru, mnozí se na ni při návštěvě katedrály zaměřovali,” uvedl Nunn pro server CNN a doplnil, že někteří ji brali i jako vlastního mazlíčka.

„Když uhynula, odezva byla veliká, věděli jsme, že musíme něco udělat – zkrátka jsme to nemohli ignorovat,“ vysvětluje děkan důvod, proč pro malou šelmu uspořádali v chrámu vzpomínkovou mši streamovanou přes internet. „Přišlo nám to zcela na místě.“

Kočka, které se zkráceně říkalo jen Doorkins, poprvé do katedrály zabloudila v roce 2008 mezi Vánocemi a Novým rokem, když pátrala po potravě. V dalších letech ji návštěvníci vídali čím dál častěji ležet na lavicích, plížit se u oltáře i v průběhu bohoslužeb nebo spát ve vánočním betlémku. Jednou byla přítomna také u návštěvy královny Alžběty II., na kterou se podle CNN letmo podívala, než opět usnula.

Když kočka loni oslepla i ohluchla, ujal se jí kostelník, který se o ni staral až do poslední chvíle.

Lidé na sociálních sítích Nunnovi poděkovali za citlivou bohoslužbu a sdíleli vlastní vzpomínky na zvířecí obyvatelku katedrály. Jeden z biskupů se však na Twitteru dotázal, zda jde o vtip. Podle něj byla mše vzhledem ke koronavirové situaci necitlivá, s přihlédnutím k faktu, že lidé nemohou v této době vypravit ani řádný pohřeb svým blízkým.

Nunn však uvedl, že ničeho nelituje a že ho překvapilo, kolik lidí během online bohoslužby pro kočku smutnilo. „V této době je všude plno emocí a občas něco takového může přimět lidi, aby je vypustili,“ vysvětlil děkan s tím, že kočka oslovila i publikum, které on sám oslovit nedokázal. „Smířil jsem se s faktem, že ji na Twitteru sledovalo více uživatelů než mě a že do chrámu přivedla více lidí než já,“ dodal.

Do chrámu prý občas zabloudili i návštěvníci, kteří by běžně nepřišli, protože hledali Doorkins. „Myslím, že zjistili, že jsou vítáni. Skončit na posvátném místě a strávit nějaký čas s kočkou pro ně bylo dobré,“ uzavřel.